RAKOUSKO
PÁTEK 1. 7.
18:20 odjezd z HK (km 0)
20:00 odjezd po překládání v Chrudimi
SOBOTA 2. 7.
00:15 Dolní Dvořiště, hranice (km 259)
02:40 spíme pod mostem přes Traun za Ebensee (u Traunsee) (km 422)
09:00 odjezd
Chceme dát Koppentraun, ale po celonočním dešti má 160 cm, tak přejíždíme na Enži.
TAURACH NORD 10 km
Untertauren ® ústí do Enns
Začínáme na začátku (orograficky) Untertauernu (hřiště, Freizeitpark) pod Taurachschluchtem. Po deštích je hodně vody. Úzké nepřehledné koryto bez vracáků (jízda ve větší skupině je problém). Ze začátku místa WW III+. U dřevěného mostu po 4 km (zelená cedule „Freizeitpark 4 km“) zastavit (!!!) a přenést X stupeň následující po asi 300 m – dále už není možné zastavit !!! Pod stupněm ještě asi 2 km WW III, II, dál do Enže WW I-II, nad Radstadtem přenášíme stupeň s ošklivým válcem (zastavení nad jezem bez problémů)
ENNS 15 km
ústí Taurachu ® Schladming
Pokračujeme po sjezdu Taurachu. Podjíždíme most, kde se obvykle nasedá (pískovna asi 3 km pod Radstadtem, ze silnice cedule na „DEISL – BETON“). Do Mandlingu bez obtíží, ale odtud to začíná. Při naší velké vodě (po deštích) vodnatá WW II, III, velké vlny, silný tah vody. Končíme u lyžařských vleků asi v polovině mezi Mandlingem a Schladmingem (voda je však pěkná až do Schladmingu, zde ale pozor na nebezpečný Abfall – viz DKV).
Přes průsmyk Obertauern přejíždíme do Tamswegu. Cestou se ještě stavujeme na prohlídku Taurachschluchtu (zdarma) nad místem našeho nasedání (WW V-VI, pro experty a sebevrahy). Spíme v kempu Waldcamping v Tamswegu na břehu Taurachu (5,- EUR člověk+stan+auto/noc). (km 624)
NEDĚLE 3. 7.
WEISSPRIACH 4 km
Bruggarn ® ústí do Taurachu
Obecně (i pro Taurach a Mur) je po deštích vody hodně, i když už trochu opadla (vodu by měl i horní Taurach). Weisspriach byla dobrá volba, je z přítoků Taurachu asi nejlepší. Menší říčka (nebo potok), 1 jez po prohlídce bez problémů sjízdný.
TAURACH SÜD 7 km
ústí Weisspriachu ® ústí do Muru (Tamsweg)
Spousta stupňů – šikmé, jenom vlny, v pohodě sjízdné. Sjízdný (po prohlídce) je i vysoký stupňový jez na začátku Tamswegu, středem jedeme i kamenný zához pod kempem.
MUR 12 km
ústí Taurachu (Tamsweg) ® Predlitz
klasika
Odpoledne jdeme na pěšárnu – z průsmyku Obertauern zdoláváme 2350 m vysokou Seekar Spitze, pěkné rozhledy na celé Alpy.
kemp Tamsweg (km 739)
PONDĚLÍ 4. 7.
LIESER 2 km
Lieserbrücke ® „Zielturm“
> Fasan 135 cm
Vody máme minimum, tak jedeme jen vlastní Lieserschlucht se slalomkou (výš by to šlo sjet také, ale přijde nám to jako zbytečné drbání). Nasedáme v Lieserbrücke u dětského hřiště (popis paddeln.at). Za chvíli přitéká před mostem přítok Seebach a vody je dost. Za našeho malého stavu je obtížnost Lieserschluchtu WW III, charakterem něco mezi Sočou a Jizerou. Za dobré vody musí být Lieser skvělá záležitost!
DRAU 12 km
Lienz ® Nikolsdorf
> Lienz (Isel) 270 cm (nižší střední voda)
Začínáme v Lienzu u supermarketu. Vlnky, rychlý proud, pěkné počasí, pohlednicová panoramata, pohoda …
Spíme v Lienzu v kempu Seewiese u Tristachersee (km 903)
(7,- EUR člověk+stan+auto/noc, odporně luxusní)
ÚTERÝ 5. 7.
Po celonočním dešti má Isel povodeň, tak měníme program a přejíždíme na Möll. Stihneme sice už jen dolní úsek, ale i ten má parádní vodu a přejíždět někam jinam se stejně v zimě a dešti už nikomu nechce.
MÖLL 20 km
Ausserfragant ® Kolbnitz
Rakouská klasika, po deštích ale mimořádně vodnatá.
Lienz, kemp Seewiese (km 1070)
STŘEDA 6. 7.
Po neskutečně ošklivém počasí včera je ráno obloha vymetená, tak hurá na pěšárnu! Autem vyjíždíme k chatě Lienzer-Dolomiten-Hütte (placená cesta, 6,50 EURO za auto). Z parkoviště vyrážíme po cestě Rudi-Eller-Weg (částečně po souběžné ferratě přes Zellinscharte – sedáky vhodné, ale v pohodě) na chatu Karlsbader Hütte. Odtud ferratou Ari-Schübel-Weg (je zde výběr z více horolezeckých cest, ferrat i lehčích turistických výstupů na okolní kopce) na vrchol Grosse Sandspitze, 2770 m n.m. Na cestě je několik zajištěných obtížnějších míst, nejtěžší je na začátku výstupu na vlastní vrchol ze sedla mezi Kleine a Grosse Sandspitze. Z vrcholu Sandspitze ferrata pokračuje dál po „hřebeni“ směrem přes Laserzkopf a Rotter Turm na Laserzwand (to v žádném průvodci nebylo), takže se přímo nabízí přespat na chatě a udělat „okružní“ ferratu, byl by na to potřeba celý den. Zpět na Karlsbader Hütte sestupujeme po stejné cestě a potom po zásobovací silnici k chatě Lienzer-Dolomiten-Hütte a k autu (1 hod). Celkem 9,5 hod (bylo nás ale hodně, tak jsme se dost zdržovali).
Lienz, kemp Seewiese (km 1083)
ČTVRTEK 7. 7.
VALENTINBACH – MAUTHNER KLAMM 4 km
Na programu je kaňoning soutěskou Mauthner Klamm na potoce Valentinbach.
Příjezd: přes Kötschach-Mauthen směrem na Plöckenpass, na konci městečka po směrovkách „Waldbad“ a „Mauthner Klamm“ k parkovišti (zdarma) u koupaliště. Zde se končí. K nástupu do soutěsky je třeba jet po silnici na Plöckenpass až k hospodě Eder (po pravé straně) a od hospody ještě asi 0,5 km až se po levé straně objeví malé štěrkové parkoviště asi pro tři auta se směrovkou „Mauthen – Römerweg“. Odtud je to dolů k potoku asi 5 minut.
Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 30 m lano na skupinu.
Popis: různě vysoké skoky, skluzavky a slanění (do 8 m). Pro slanění jsou nad vodopády vždy nýty (většinou dva). S výhodou lze využít nově zajištěné ferraty a předem prozkoumat hloubku vody pod vodopády. Ke konci se potok sevře mezi až 150 m vysoké kolmé skalní stěny, zde několik plavacích úseků. Na konci se vystoupí na lávky turistické cesty, která vede závěrem soutěsky, a po ní se dojde k parkovišti u koupaliště.
Čas: vlastní kaňoning cca 3 hod (podle počtu lidí ve skupině) + asi 30 minut po turistické cestě k parkovišti.
Ferrata: kaňonem lze projít – oběma směry – i po nově zajištěné ferratě. Je však třeba počítat s tím, že ferrata je místy vedena velmi odvážně a skály jsou mokré a „osmrkané“ i v nejparnějším létě, takže je velmi těžká. Navíc cesta velmi často prochází vodou. Nezbytné je proto patřičné vybavení – sedák, ferratový set, helma.
Lienz, kemp Seewiese (km 1165)
PÁTEK 8. 7.
DEFEREGGENBACH 5 km
Bruggen ® tunel
> Hopfgarten 65 cm
Máme hodně vody po nočním dešti, tak začínáme až pod úsekem WW IV+, který je pod St. Jakob (ze silnice to zas tak hrozně nevypadá, ale celé je to velmi z kopce a prakticky bez jediného vracáku. Pokud by byla odpočinková místa, nechalo by se o sjetí uvažovat. Budeme si však muset počkat na nižší vodu.) Zato z Bruggenu, kde nastupujeme, je voda ideální (za menší vody by to bylo lehce kamenité). Široká řeka, WW III, postupně obtížnost klesá. Ani se nenadějeme a jsme u mostu před tunelem, kde končíme. Pod tunelem následují úseky typu „masomlejn“ WW V-VI.
ISEL 20 km
Huben ® Lienz (supermarket)
> Lienz 285 cm
Ledovcová klasika. Máme pěknou vodu, tak první 3 km k ústí Kalserbachu jsou opravdu lahůdkou – nekonečné vlny, ale v pohodě, WW III. Dál obtížnost pomalu klesá. Končíme v Lienzu u supermarketu pod závěrečnou „vlnkou“.
Odpoledne ještě stíháme prohlídku soutěsky Galitzenklamm, otevřeno do šesti večer, vstupné 3,- EURO/osoba.
Lienz, kemp Seewiese (km 1276)
SOBOTA 9. 7.
MÖLL 13 km
Karss ® Winklern
> u vysedacího mostu nad Winklernem 125 cm
Začínáme nad Döllachem pod posledním stupněm (vpravo je elektrárna) u odbočky na Karss. Vody je rozumné minimum, cestou jí však stále přibývá z mnoha přítoků. Začátek je WW III, postupně obtížnost klesá na WW II. Řeka je stále pěkná, vhodná pro trénink „slabších kusů“. Končíme u betonového mostu s dřevěným zábradlím nad Winklernem.
Přejíždíme do Mallnitzu a odtud vláčkem (15,- EURO/auto) do údolí Gasteiner Ache.
GASTEINER ACHE 10 km
Harbach ® tunel
Vody je hodně moc. Celá řeka je zregulovaná, takže jde o rovnou „dálnici“ s rychle tekoucí hladkou vodou. Posledních asi 300 m jsou pěkné velké vlny. Končíme ještě před malým tunelem se zříceninou, špatné parkování.
Spíme v kempu na kraji St. Johanu, poměrně levný (km 1404)
NEDĚLE 10. 7.
SALZACH 12 km
žst. Eschenau ® Schwarzach
klasika, dost vody (> u výstup. místa 125 cm)
11:30 odjezd na Salzburg (km 1437)
15:00-15:45 Dolní Dvořiště, hranice (km 1692)
19:15 překládání v Chrudimi
20:15 HK – loděnice (km 1949)
SUMMARY
řeky na lodi: 12 řek, 142 km
řeky pěšky: 1 řeka, 4 km, 3 hod
pěšky: 2770 m n.m.
autem: 1949 km
JAK TO VIDĚL PUSÍK
RAKOUSKO
1. - 10. 7. 2005
Je první červencový den a s ním nastává také náš odjezd na letní vodáckou dovolenou. Letos míříme do Rakouska do Lienzských Dolomit a je nás spousta. Z Hradce vyrážíme Petr, Bára, Peťule, Evča, Jerry, Pepa, Tomáš a já a ze Slatiňan Hodicovi včetně Bena. V sobotu se k nám pak přidávají ještě Skálovi s dětmi Filipem a Kubou, Nunyovi, Frenky a Eva z Příbrami a Magda s Michalem s nejmladší účastnicí – šestiměsíční Julinkou. Někteří musí sice ve středu odjet ale i tak nás je chvílemi až 22.
Pátek-Sobota
Vše naloženo, můžeme vyrazit. K hranicím s Rakouskem se valí šňůry aut, ale na hranicích nás naštěstí žádné zdržení nečeká. Počasí nemůže být horší. Po několikadenních úmorných vedrech se ochladilo a leje a leje. Přespáváme u Traunu pod mostem, kam dorážíme asi o půl třetí. Ráno se probouzíme do podmračeného dne a tak si náladu zlepšujeme alespoň při soutěži o nejlepší buchtu. Vítězí buchta od Pepovi maminky. V plánu máme Koppentraun, ale po vydatných deštích je zde menší povodeň (na vodočtu 160 cm a stále stoupá) a tak raději přejíždíme na Taurach Nord. Je to úzká říčka nebo spíš širší potok, který má do deštích celkem dost vody. Jedeme úsek z Untertauren až po soutok s Enns (asi 10 km) a dále po Enns. Je to krásná III+ s několika laškovnými místečky, které se vždy nečekaně objeví za zatáčkou. Jízdu si vyloženě užívám, i když Petrovi jízdu vpředu vůbec nezávidím. Koryto je hodně nepřehledné, vracáků minimum a celkem to valí. Asi po 4 km zastavujeme u dřevěného mostu a přenášíme nesjízdný stupeň. Lodě neseme asi 300 m, protože později se již nikde zastavit nedá. Po 10 km se Taurach vlévá do Ennže a my s ním. Pokračujeme po ní dalších zhruba 15 km. Nad Radstadtem přenášíme stupeň s ošklivým válcem. U pískovny pod Radstadtem přistupují ještě Tomáš s Honzou. Zpočátku voda jen rychle a klidně teče. Pak však přichází obávaná, nebo spíš dlouho očekávaná Madlingská peřej s obrovskými vlnami, která končí až za další 4 km. Všichni si to náramně užíváme až na Petra, který prý celou jízdu trnul, aby se nikdo nepráskl, protože lovit by tady asi dost dobře nešlo. Počasí je stále proměnlivé. Přesto se cestou do kempu stavujeme ještě na vodopádech na horním Taurachu. Spíme v příjemném kempíku v Tamswegu.
Neděle
Dle Petrových slov nás ráno probudí sluníčko. Nikdo mu moc nevěříme, ale je to tak. Počasí se umoudřuje a je vážně hezky. Vodácký program dnešního dne by se dal nazvat 3 v 1. Dali jsme tři řeky, které se postupně vlévají jedna do druhé. Začínáme v Bruggarn na říčce Weisspriach, což je spíše širší potok, kde zpočátku jen čekáme, co na nás za zatáčkou vykoukne. Vody postupně přibývá, koryto se rozšiřuje, vlnky šplouchají. A to už vplouváme do Taurachu, kde na nás čeká 7 m vysoký jez. Je to vážně sešup. Nájezd na hranu a pak sedmimetrová skluzavka. Jízdu si užívá hlavně Michal, který kousek nad jezem našel skoro nový fotbalový míč a pod jezem uprostřed řeky horské kolo, které dal pak v Čechách trochu opravit a má z toho kolo za asi 20.000 Kč. To má někdo štěstí. Po soutoku Taurachu s Murem následují krásné obrovské vlny a dlouhé peřeje. Končíme v Predlitzu asi v půl třetí. Rychle balíme a přejíždíme ještě do sedla Obertauren, kde vyrážíme na pěšárnu dobýt vrchol Seekarspitze (2 350 m n m). Pořád do kopce, následuje závěrečný výstup s lezením přes kameny a pak už vrcholový kříž a Seekarspitze je dobyta. Zápis do knihy, vrcholové foto a Pepovy bompary a sestupujeme cestou kolem Grünwaldersee zpátky k autům. Nahoru i dolů to je krásný asi tříhodinový výšlap s výhledy na Dachstein a Vysoké Taury. Do kempu se vracíme kolem půl deváté. Silnější jedinci a ti, co si místo pěšárny válely šunky v kempu rozjíždějí ještě večírek s kytarou a vínkem. Já volím polohu ležmo, zvládám první písničku a usínám.
Pondělí
Petr – hlasatel se vyloženě nechytá. Kuba a Julča ho porážejí na celé čáře a všichni vstávají již v půl sedmé. Balíme a přesouváme se do oblasti Lienzských Dolomit. Cestou chceme dát ještě Lieser, ale nemá bohužel vodu. Je to škoda, protože pohled na vyschlé kamenité koryto dává tušit, že kdyby voda byla, bylo by to super. Jedeme proto jen asi tříkilometrový závěrečný úsek kde je řeka sevřená v soutěsce a i to málo vody stačí. Svezení to je pěkné (III+) a Honza Hodic se nám postará i o záchranou akci, když se u vjezdu do soutěsky práskne. Jediný, kdo se neúčastní Honzova odlovení je jeho otec Jirka, který synovo topení chladnokrevně točí na kameru. Kdepak, pro dobrý záběr je třeba obětovat vše! Odpoledne dáváme ještě Drávu z Lienzu do Nikolsdorfu. Je to přesně jak sliboval Petr – řeka pro všechny s pohlednicovými panoramaty a pražícím sluníčkem. Na dalších pět dní rozbíjíme tábor v kempu u Tristacher See u Lienzu. Dnešním dnem se nám také trochu zkomplikovala doprava, protože Tomáš musel ráno odjet zpátky do Čech do práce. Zbytek osádky jeho auta se proto prozatím naskládal do ostatních aut. Zatím to jde, ale až ve středu někteří odjedou, asi bude muset jeden člověk jezdit s Benem v bedně v kufru. Doufejme, že Tomáš problém v práci brzy vyřeší a ještě dorazí.
Úterý
Nastává radikální změna počasí. Je strašně hnusně. Celou noc pršelo a prší vytrvale dál. Chceme jet Isel, ale díky dešti je na něm menší povodeň a velký nadstav a hnědá valící se voda nás odrazují. Přejíždíme proto na Möll. I tam je vody dost, ale o to lepší je závěrečné pohoupání. Škoda jen, že není celých 20 km jako ta závěrečná tříkilometrová „Indiánská peřej“. Kdo si neužil dost vzrušení a nervů na vodě, užívá si ho, když čekáme za hrozného lijáku úplně promočení na to, až dorazí Martina s Lenkou a Kubou. Sváželi auto a čekání na nás si krátili v kavárně. Takže zatímco popíjejí kafíčko, my hrajeme molekuly abychom nezmrzli a zahříváme se vyprávěním o tom, jak topí která kamna. Když přijede auto, všichni se na něj vrháme a bereme své suché věci. Najdou se však mezi námi i takoví nadšenci, kteří si v mokrém neoprenu vyloženě libují a pro jistotu si suché věci zapomněli do auta naložit. Že jo, Pepo? Zimu pak zahání tím, že si do neoprenek napouští na záchodě alespoň teplou vodu. Cestou zpátky do kempu se stavujeme ještě v Lienzu pro pečená kuřata, která jsou výborná. Večer nás Nuny obšťastňuje svými přisprostlými vtipy v jeho osobitém podání, dokud na nás nepřijdou důchodci v županu z nedalekých karavanů, že rušíme noční klid.
Středa
I když by tomu včera málokdo věřil, probouzíme se (jak opět včera předpověděl po konzultaci s internetem Petr) do slunečného dne, kdy na obloze není ani mráček. Vstáváme už v šest a po sedmé vyrážíme na pěšárnu. Autem vyjíždíme až na parkoviště k Dolomitenhütte. Odtamtud skupina A – Petr, Jerry, Martin, Pepa, Peťule, Bára, Evča a já vyrážíme k vrcholu Grosse Sandspitze. Cesta začíná brzy stoupat strmě vzhůru přes alplské louky. S přibývajícími výškovými metry se nám otvírá výhled na Vysoké Taury. Následuje také pro některé první seznámení s ferratou při výstupu na vrcholek Zellinscharte. Cesta je místy trochu vzdušnější, ale holkám i Pepovi to jde výborně. Sandspitze pro ně bude hračka. Před polednem docházíme k chatě Karlsbader Hütte, kde se setkáváme se skupinou B – Jitka, Lenka, Honza a Ben, kteří to obcházeli po cestě. Po chvíli dochází i Filip, Martina a Kuba. Těm už ale máváme z naší další cesty, kdy stoupáme k samotnému vrcholu. Po včerejším špatném počasí zde leží vrstva sněhu. Doufejme, že ve skále to bude již roztáté. Stezka se nejprve klikatí po úpatí hory a poté stoupáme zasněženým žlabem až do úzkého sedla, ve kterém začíná ferrata. Překonáváme několik vzdušných místeček, přičemž to jedno je obzvlášť výživné. Kolmá stěna a na ní několik kramlí, které vedou kamsi za skálu. Ferratoví nováčci zde zůstávají a k vrcholu pokračujeme jenom Jerry, Petr, Martin a já. V půl třetí jsme konečně u kříže. Pohled na vršky všude kolem je úchvatný. A pak už „jen“ cesta zpátky dolů a k autům. Výlet se vydařil a na závěr dáváme ještě koupačku v jezeře.
Čtvrtek
Počasí se opět zhoršilo a přes noc pršelo. Doufejme, že voda moc nestoupla. Chceme dát dopoledne kaňoning. Kaňon Mautner Klamm je prý ideální pro začátečníky, tak snad i pro nás. Vody je v potoce málo, můžeme vyrazit. Oblékáme se do vodáckého, přidáváme ještě sedáky, Pepa nás okouzluje svými krásnými bílými šusťáčky. Kaňoning by se dal charakterizovat jediným slovem – SUPER. Vyzkoušeli jsme si úplně všechno – několik skoků do hlubokých tůní, klouzačku i slaňování. O slaňování posledního vodopádu si nechte vyprávět od Peťule. Cesta kaňonem nám nakonec trvala déle než jsme počítali a k autům docházíme až kolem třetí. Máme toho všichni akorát a tak vodácký program pro dnešek rušíme a jedem do kempu, kde rozjíždíme konečně pořádný večírek a geronti grilují. Jen župaňáci pro to nemají opět moc pochopení.
Pátek
Počasí nic moc. Je zima, na okolních vrcholcích leží celkem slušná vrstva čerstvého sněhu. Dáváme Defereggenbach, což je přítok Iselu. Jedem proti proudu a někteří začínají mít při pohledu na ten masomlejn stísněné pocity. Nasedáme ve vesnici Bruggen pod čtyřkovým úsekem, do kterého se nikomu kromě Petra nechce. Začátek je celkem technický, postupně se obtížnost snižuje (III-IV). Voda má tah, vracáků poskrovnu. Dole před tunelem jsme za necelou hodinu. Přejíždíme k Iselu. Přejezd v neoprenech ve vytopeném autě udělal své a na vodu se už nikomu moc nechce. Nakonec nás je šest, kteří ač mírně ztuhlí, nasedáme do lodí. Odměnou nám je nádherný tříkilometrový úsek z Hubenu k ústí s Kalserbachem. Nádherná vodnatá WW III+, obrovské vlny. Zapomínám na to, že je taková zima a jízdu si vyloženě vychutnávám. Od soutoku s Kalserbachem se obtížnost snižuje, ale pořád to je krásná vodnatá III. V Ainetu přisedají Lenka na Orinoko a Honza. Pokračujeme až do Lienzu. Tento úsek je už spíše II-III, ale i tak to je pěkné svezení. Jen kdyby nebyla taková zima. Končíme v Lienzu pod peřejkou III-IV, kde Honza nezklamal a úspěšně ji proplaval. Vylovení a odbahnění proběhlo úspěšně a tak se cestou do kempu stavujeme ještě v soutěsce Galitzenklamm. Při chůzi po mostcích nad hřmící masou vody se nám trochu klepou kolena . Co kdyby…, že Petře?
Večer přijíždí dlouho očekávaný Tomáš. Všichni ho radostně vítáme, hlavně Evča, Pepa a Jerry, protože teď už je jasné, že nemusí jet domů stylem „doprav se jak můžeš“. Rozjíždíme proto další večírek a hudební produkci. Županovému osazenstvu kempu však již povolují nervy a v půl dvanácté nám přicházejí vyhrožovat policií. Příště budem muset spát buď někde na volno, nebo ne v tak luxusním kempu. K čemu je, že můžeme mít každý večer teplou sprchu, když si nemůžeme ani pořádně zabékat.
Sobota
Je pomalu čas začít myslet na cestu zpátky. Balíme a vydáváme se směrem k českým hranicím. Odpojují se od nás Skálovi s komorníkem Filipem, kteří vyrážejí na rodinný výlet. My ostatní jedeme na horní Möll. Úsek z Karss do Winklernu je moc pěkný a mě osobně velmi příjemně překvapil. Je to krásná III-II od začátku do konce s panoramaty všude kolem. Až na tu zimu. Pro zahřátí lovíme Honzu.
Sváča a přejezd vláčkem tunelem Tauerntunnel skrz Vysoké Tauty do údolí Gasteiner Ache. Ta je dle Petra perlou Grossglocknerské oblasti. Nikomu se na vodu už moc nechce a tak jedou nakonec jen kluci. My ostatní svážíme auta. Kluci mají 10 km sjeto za necelých 45 minut. To byl ale fofr. Spíme v kempu na začátku St. Johanu. Kemp je poloprázdný, tak snad nám nikdo nepřijde přerušit náš poslední večírek.
Neděle
Salzach na závěr, za hrozného lijáku navazujeme a hajdy domů. Loučíme se s Rakouskem, ale ne na dlouho. V září tu jsme zas, tentokrát však na Sanně, Innu, Ötzu …….
Pusík
