PYRENEJE

Pyreneje jsou obrovské pohoří, do kterého jsme naším výletem pouze nahlédli. Na španělské straně spadají hory do vnitrozemí v dlouhých údolích, kterými tečou velké řeky.

Týden před naším odjezdem bylo (v celé Evropě) na tuto roční dobu velké teplo, které zvedlo (tání sněhu) vodní stavy (nejen) v Pyrenejích. Během našeho pobytu se počasí bohužel pokazilo. Nebylo sice úplně nejhůře, ale přeháňky a hlavně silné bouřky zvedly hladiny řek ještě více. Měli jsme tedy vody spoustu. Překvapivě to ale nebyl problém a svezli jsme se na vodě výborně, vyloženě zlá a nebezpečná místa na námi sjížděných řekách a jejich úsecích nebyla. Za těchto podmínek by byly sjízdné i některé drobnější přítoky hlavních velkých řek, které už touto dobou vodu nemívají.

(Ve Španělsku pozor na pravidla splouvání řek – viz níže.)

ÚTERÝ 4.5.

20:00 odjezd z Prahy (0 km), Rozvadov (23.00, 163 km), Norinberk, Ulm, Lindau, Zurich, Bern

STŘEDA 5.5.

12:00 Ženeva (1087 km)

13:00 Chéran – Pont de l´Abime

CHÉRAN 11 km

Pont de l´Abime – Alby

Začínáme u mostu Pont de l´Abime. Z Alby přijíždíme přes Gruffy, a protože je most Pont de l´Abime jen pro auta do 3,5 t, převlékáme se u hotelu u mostu – pravý břeh. (Autobusem tedy lépe přijet po levém břehu od Cusy; na levém břehu je také prakoviště.) Cesta dolů k vodě vede z parkoviště na levém břehu (upravená cesta, schody). Na začátku několik km WW II(III), dále pár míst WW IV – popis viz. www.kajaktour.de. První těžké místo (dvoumetrový stupeň) je zataraseno stromem (přenášíme vlevo). Po asi 2 km další obtížné místo ‘Rue á Bernard’ (skalnatá ulička na konci s válečkem) bez problémů sjízdné. Kdyby ale problém byl, velmi špatně by se vystupovalo (vpravo), protože dopředu lze místo špatně poznat, a když je vidět, je už pozdě vystupovat a skály jsou velmi(!) kluzké. Zbylé asi 2 km do Alby pohoda, stále úžasný kaňon. Končit vpravo asi 100 m před starým mostem (kamenný, obloukový) v Alby a lodě vynést na parkoviště (u hřbitova) – cca 100 m pod mostem je totiž jez, který se obtížně přenáší (za naší vody by šel přenést vpravo přes rybí přechod). Lodě přenášíme přes městečko pod jez na začátek dalšího úseku.

> Alleves 90 cm, 7 m3, pěkné minimum, vše bez bouchání sjízdné, za vyšší vody by bylo veselo na těžších místech.

CHÉRAN 8 km

Alby – Rumilly

Začínáme pod jezem v Alby (pravý břeh) – cesta z parkoviště nad jezem. Voda není obtížná (ale ani nudná) WW I-II, kaňon je ale úžasný. Končíme v Rumilly (kolem 18:00) – příjezd autem je doprava z kruhového objezdu před městem (při příjezdu od Alby) ke koupališti a k motokárové dráze. Až k vodě se zajet nedá, u rybníčku pro rybáře je přes cestu závora (je tam i parkoviště). Z vody se konec pozná následovně – na konci kaňonu je šikmý jez (sjízdný) a cca 200 m pod ním se vlevo končí.

> Alleves 90 cm, 7 m3, dobrá voda.

(Oficiálně je zde minimum 5 m3, na vodu se smí do 17:30.)

spíme v Rumilly – za rybníčkem pro rybáře je opuštěná betonárka …

ČTVRTEK 6.5.

08:00 odjezd z Rumilly, přes Chambéry, Grenoble a přes Col de la Croix-Haute a Col de Grimone směrem na Die do Pont de Quart.

13:00 Pont de Quart

DROME 16 km, cca 2 hod

Pont de Quart – Pontaix

Začínáme u mostu silnice D93 v Pont de Quart na levém břehu (malý plácek na parkování). Pěkné, vody dost, řeka svižně teče štěrkovým korytem, štěrkové lavice a skalní žebra WW II (občas o fous víc). Mezi Die a Pontaix pěkné (ale krátké) balvaniště WW III (velmi podobné Soče). Končíme v Pontaix u mostu silnice D93 – vlevo pod mostem vystoupit a i s lodí přejít přes most na pravý břeh, kde je za mostem (na levé straně silnice = blíž k řece) malé parkoviště. Pěkné je to ale i dál, minimálně do Saillans. Vodu má i přítok Bez a zřejmě i Archaine.

> Drome - Saillans 80 cm

> Bez – Chatillon En Diosis 55 cm, 6,5 m3

16:30 Odjezd z Pontaix (1315 km). Přejezd do Pyrenejí přes Montélimar, Nimes, Montpellier.

23:00 Spíme na dálničním odpočívadle u Carcassonne (před sjezdem Carcassonne Quest), někteří stíhají i noční prohlídku středověkého města. (1698 km)

PÁTEK 7.5.

Přes Limoux přejezd na řeku Aude.

AUDE 2x13 km

2x Pont Baira – konec soutěsky Défilé de Pierre-Lys

Začínáme u mostu Pont Baira (asi 0,5 km pod elektrárnou Nantilla) – je zde nasedací místo s velkým parkovištěm a vodočtem (60 cm). Začátek je ostřejší WW III, za chvíli se řeka mírně zklidní v pěkné, ale krátké soutěsce Gorges de St.Georges. Za soutěskou (silnice stále vede těsně u řeky na pravém břehu) je vlevo elektrárna (s přítokem vody) a kousek pod ní je jez s vodočtem (50 cm), který je dobré prohlédnout už při příjezdu autem ze silnice, protože se zde může tvořit válec (potom se přenáší po pravém břehu; my jsme zde měli jenom vlnu, bez problémů sjízdné). Odtud je řeka širší a obtížnost se snižuje. Aude protéká Axatem (zde je příjemná slalomka). Pod Axatem obtížnost opět pomalu stoupá. Končit/začínat by bylo možné u křižovatky silnic D117 a D118 pod Axatem, nebo ve vesničce St. Martin-Lys, zde ale špatné parkování (vodočet na mostě v St. Martin-Lys 100 cm). Poslední možnost vystoupit před soutěskou Défilé de Pierre-Lys je na jejím samém začátku vlevo pod nepoužívaným železničním mostem (vodočet pod mostem vlevo 70 cm) – u silnice je před tunelem na začátku soutěsky (ve směru od Axatu) na pravé straně odpočívadlo s parkovištěm, k vodě vedou schody. Vlastní soutěsku Défilé de Pierre-Lys je lépe předem prohlédnout ze silnice (cca 1 km), která vede stále po levém břehu. Je to takový úzký Špindl rychle z kopce, WW IV, ale žádné vyloženě nebezpečné místo, až na úplný závěr, kde je nejtěžší místo v podobě stupně se dvěma válci (jedeme vpravo i vlevo). Končíme hned na konci soutěsky (velké parkoviště).

(Dále do Quillanu několik X jezů, proto se doporučuje převézt autem a pokračovat až z Quillanu – následuje lehčí úsek, který je možné jet, i když má horní úsek málo vody. Nejeli jsme, viz. www.kajaktour.de.)

> Quillan 40 cm, 35 m3, hodně vody, ale vše bez problémů, pěkné.

Přejezd kolem horní Aude (nad el. Nantilla nemá vodu) přes průsmyk Col de la Quillane (čerstvý sníh, a ne málo) do Španělska.

23:00 la Seu d’Urgell (1952 km), spíme na odstavném parkovišti pro autoškolu (chtěli jsme spát u olympijského kanálu, ale nebylo tam kde).

SOBOTA 8.5.

Ráno přejezd do Andorry (pozor – po obědě byla ve směru ze Španělska do Andorry před hranicemi dlouhá fronta!), je to kousek.

VALIRA 5 km

Andorra – supermarket ‘River’

Začínáme nad městem (Andorra) u mostu – projíždíme Andorrou proti proudu Valiry, řeku máme stále po levé ruce, potom jedeme přes most, kde přejíždíme na pravý břeh a po pár stech metrech je další most (předepnutá lanová konstrukce), kde se silnice vrací na levý břeh, tady začínáme. Jedeme stále městem ve vysokých navigacích, WW III s místy IV. Hned po prvních pár stech metrech přichází (pod mostem) první zablokované místo WW IV, potom se obtížnost trochu sníží, ale ne na dlouho a v pravé zatáčce je další místo WW IV (několik válečků). V druhé půlce je několik stupňů – (po prohlídce) sjízdné. Končíme u obchoďáku ‘River’ (má parkoviště až k řece) asi 2 km před hranicí. Dál nemá smysl jezdit, protože na hranicích je jez, který všechnu vodu odvádí. Ve Španělsku je tedy řeka suchá, voda se vrací až kousek před Seu.

> Pont Sabaté 40 cm

> Seo 50 cm, 15 m3, pěkná voda (žádná povodeň, spíše takové velmi pěkné rozumné minimum, kdy je vše v pohodě sjízdné)

SEGRE 17 km

Adrall – Organya

Začínáme v Adrallu u mostu – plac na levém břehu pod mostem. Vody je dost, příjemné svezení, WW II, peřejky, vlnky, místa pro trénování. U pískovny je jez (zához), který přenášíme, dále je ještě jeden zához, který v pohodě jedeme. V závěrečné třetině je velmi pěkná soutěska Garganta de Organya – vody je hodně (ale nějaká extrémní povodeň to není – řeka je široká, tak se tam všechna voda vejde), tak má ‘tah na bránu’, místa WW III, voda valí na skálu, bubláky a silná rozhraní, ale vše bez problémů (za vyšší vody by to už tak být nemuselo – naopak vlastní soutěska by šla asi jet i za mnohem nižší vody). Na konci soutěsky (na silnici na pravém břehu je tunel a možnost parkovat na staré silnici kolem tunelu, ale velmi špatně se zde vylézá z vody) je jez – sjízdný vpravo za zlomem, ale špatně se prohlíží. Končíme u mostu v Organya (na pravém břehu, místo na parkování pod mostem) a na levém břehu kousek před mostem spíme.

> Isobol 60 cm, 20 m3

> Seo 70 cm, 30 m3

> Organya 150 cm, 50 m3

Spíme v Organya na palouku na levém břehu před mostem (2014 km).

NEDĚLE 9.5.

Dopoledne přejezd po N260 na řeku Noguera Pallaresa. Na vodu jdeme asi v poledne.

NOGUERA PALLARESA 14 km

Llavorsi – Sort

Nasedáme v Llavorsi na přítoku Cardos těsně před jeho ústím do Noguery (Cardos by možná tak tak šel). Máme hodně vody, řeka je to naprosto úžasná – sportovní vodnatá WW III-IV(+), řeka má tah na bránu, hlavně vlny, válečků jen pár. Super, skvělé. Jez před Sortem přenášíme vlevo. Slalomka v Sortu je hodně zalitá (máme opravdu hodně vody), pozor na konci jsou dva válce – playspoty (jezdí se zde závody ve freestyle). Končíme vlevo pod slalomkou – je to už mimo centrum Sortu a je tu možnost parkování.

NOGUERA PALLARESA 22 km

Sort – Font de la Figuereta

Po krátké pauze v Sortu pokračujeme. Řeka je asi o stupeň lehčí, tedy WW II-III, stále velmi vodnatá. V první části tohoto úseku jsou dvě těžší místa – první (peřej ‘la Pastis’) je asi po třech km přímo u kempu. Před kempem se řeka prudce stáčí doleva a dělí se kolem ostrova na dvě ramena. Pravé je zatarasené kameny, levé rameno je průjezdné, WW IV-. Po dalších asi čtyřech km je druhé těžké místo (peřej ‘la Banana’) – řeka se opět dělí na dvě ramena. Pravé rameno je opět zablokované (ale prodrncat by to šlo), levé je průjezdné. Vypadá sice ošklivě, ale ve skutečnosti tam není žádný problém, WW IV. Problém je s prohlížením – z pravého břehu (tady se případně přenáší) toho není moc vidět, na levém břehu je při přenášení nebo prohlížení nutno překonat vodní kanál. Za nižší vody by mělo být možné zastavit na ostrově uprostřed řeky mezi rameny. Míst s velkými vlnami je ale víc, jinak stále WW II-III. Pod vesnicí Gerri de la Sal začíná kaňon Congost el Collegats – vskutku grandiózní, vysoké skalní stěny, na nebi krouží orli, … voda do WW III. Asi v polovině kaňonu ústí zleva boční kaňon, u kterého lze zastavit (pozor, hned pod místem, kde se zastavuje, táhne voda pod skálu) a kaňon si projít pěšky – jdeme cca 50 m k malému vodopádu, ale dál se nám šplhat vodou nechce, je nám dost zima … Končíme v 18:00 na pravém břehu na velkém odpočívadle u silnice (stoly, studánka a především velké plastiky vorařů; 500 m za druhým silničním tunelem) – při troše pozornosti lze toto místo najít i z vody (případně si místo přistání prohlédnout předem při příjezdu).

> Cardos - Tirvia 13 m3

> Noguera Pallaresa - Escaló 120 cm, 22 m3

> Noguera Pallaresa - Collegats 150 cm

(Noguera Pallaresa je sjízdná i v létě – voda se z přehrady pouští každý den v 9:00, cca v 11:00 je v Llavorsi a ve 13:00 v Sortu.)

Přejezd na řeku Esera přes Tremp a po silnici C1311 do Puente de Montana a dál po N230. Spíme na odpočívadle u silnice před městečkem Tolva (2233 km).

PONDĚLÍ 10.5.

Ráno nákup a krátká prohlídka městečka Benabarre a pak už přejezd přes Graus do Campo na začátek řeky Esera.

ESERA 26 km

Campo – Graus

Začínáme u opuštěného kempu na levém břehu na začátku Campo. Vody je spousta po včerejším dešti a bouřkách (vodu by tak určitě měla i říčka Isabena; naopak je moc vody pro úseky Esery nad Campo). Řeka má hodně vody, sílu a tah na bránu. Začátek WW II, u tunelu před odbočkou silnice N260 na Ainsu je krátká soutěska – WW III+, velká síla vody, voda valí na skály. Potom opět vodnatá WW II. Mezi silničními km 21 a 22 (u silnice jsou cedule; silnice stále sleduje řeku po jejím levém břehu) je nejtěžší místo na řece ‘Las Piramides’. Jde o úsek s velkými balvany v řece, za naší velké vody WW IV. Nejtěžší místo celého úseku je na konci u km 21 (celé určitě předem prohlédnout; jedna z nejtěžších věcí, co jsme v Pyrenejích jeli). Lze nastoupit až pod tímto těžkým místem, a to u km 19 (plac pro auto a sestup k vodě). Dále stále velmi pěkná vodnatá WW II-III (občas i těžší), několik skalních žeber. Mezi Besians a Graus jsou dva jezy – první pod Graus (je vidět i ze silnice) přenášíme vpravo (ošklivé vývařiště), druhý nad Graus přenášíme vlevo. Končíme u mostu silnice A139 nad Graus (vystupovat asi 100 m před mostem vlevo).

> Campo 115 cm, 50 m3

> Graus 160 cm, 50 m3

(Esera by v tomto úseku měla být sjízdná i v létě, přehrada pouští vodu každý den.)

Přejezd přes Campo a Ainsa (vodu má i řeka Cinca) k řece Ara. Původně plánujeme přespat někde u vysídlené vesnice Lavellila, ale necháme si důrazně poradit od příslušníků Guardia Civil, že máme nocovat v kempu v Boltana. Rada to ale byla dobrá (spát se nechalo na verandách před chatkami), kemp byl ideální pro řeku Ara a tak tam nakonec spíme dvě noci (2403 km).

ÚTERÝ 11.5.

ARA 34 km, cca 5 hod

Broto – Boltana

Začínáme v Broto na parkovišti na pravém břehu u ústí přítoku od vodopádu (příjezd autem – od Fiscalu projet Broto, přejet přes most a za mostem odbočit vlevo a po asi 100 m před mostkem přes přítok od vodopádu je vlevo u restaurace parkoviště). Úderná skupina sjíždí přítok od vodopádu (cca 300 m) a pak všichni vyrážíme. Začátek WW II-III (relativně nudný, široké štěrkové koryto, někdy více ramen), ale přibližně od poloviny úseku do Fiscalu se obtížnost zvyšuje na poctivou WW III,IV, velké vlny, občas válce, průjezdy není snadné najít. Z Fiscalu obtížnost mírně klesá, ale stále parádní vodnatá WW II a III (popisován je jen úsek do Fiscalu a pak soutěska před Boltana – nejet úsek z Fiscalu k soutěsce by ale byla škoda, je moc pěkný). V závěru od vysídlené vesnice Lavelilla je hluboká soutěska. Na začátku soutěsky jsou u bývalé vesnice Lavelilla (nechalo by se začít i zde, když by se jela jen soutěska) zbytky rozestavěné přehrady – pro plavbu žádný problém. Vlastní soutěska není moc obtížná (max. WW III), ale moc pěkná. Lze sjet i za minimálního stavu vody, kdy ostatní úseky sjet nelze. Za soutěskou pokračujeme ještě asi 2 km po lehlé vodě a končíme v kempu v Boltana. (2478 km)

> Boltana 50 m3; v Broto je asi střední voda, postupně se ale voda nasbírá a je jí hodně.

STŘEDA 12.5.

Ráno přejezd na řeku Gallego – z Boltana objíždíme hory Sierra de Guara po A1604, N330 a A23 do Huesca a odtud po A132 ke Gallegu, kde jsme v 13:00.

GALLEGO 12 km

Carcavilla – St. Eulalia

Začínáme na místě Carcavilla – nástupní místo místních rafťáků, parkoviště vpravo u silnice při příjezdu proti proudu a sjezd k vodě pro místní rafťáky; na protějším břehu je elektrárna. (Šlo by začít i výše přímo pod hrází přehrady la Pena – malý plácek na parkování u silnice a „kozí stezka“ vede dolů přímo pod výpusti přehrady. Navíc by potom přibylo jedno místo WW IV hned pod tímto nasedáním.)

Je spousta vody, velký tah na bránu. Začátek velmi vodnatá WW II-III. Jakmile se objeví skály Los Mallos de Riglos (mimochodem úchvatný pohled a pravděpodobně to nejlepší z celé řeky), voda se zklidní, aby v zápětí následovalo nejtěžší místo na řece – zablokovaný úsek WW IV (za naší vody možná i těžší) se sifony. Zastavit, prohlédnout a přenést lze pohodlně vpravo – my přenášíme začátek a zbytek šidíme u pravého břehu. Asi 500 m za tímto místem následuje další místo se sifonem – za naší velké vody objíždíme pohodlně u pravého břehu. Dál se střídají klidné úseky (rychle tekoucí volej) s místy WW II(III). Končíme u mostu silnice A1202 na St. Eulalia na pravé břehu cca 100 m před mostem, na pravém břehu je i plac na parkování (příjezd autem – od Murillo po A132 do Ayerbe a na kraji Ayerbe doprava po A1202 na St. Eulalia). Končit/začínat je možné i u mostu silnice A132 asi 2 km pod Murillo (vlevo vystoupit a přes most na pravý břeh, kde je parkoviště).

> vlevo pod mostem k elektrárně Carcavilla 130 cm

> vlevo pod mostem St. Eulalia 140 cm, 60 m3

Přejezd k řece Aragón po A132 – kousek před Puente la Reina Jaca odbočujeme doleva na Arrés, po pár stech metrech přejíždíme mostek přes potok a za ním vpravo piknikový plácek s přístřeškem. 20:00, tady spíme. (2686 km)

ČTVRTEK 13.5.

ARAGÓN SUBORDÁN 13 km

most pod Hecho – Embún

Začínáme u mostu pod Hecho (pozor – nad Hecho je velmi nebezpečné místo – viz DKV). Začátek štěrkové koryto, WW II, později se řeka zúží, občas skála do vody či balvan, místečka WW III. Asi 2 km nad Embúnem skalní stupeň (popisovaný jako WW IV) s obtížně čitelným nájezdem (prohlížení pohodlně z pravého břehu). Končíme v Embúnu – plac na levém břehu asi 300 m před mostem. Pěkné by to ale bylo až k mostu silnice A176 pod Javierregay (štěrkové koryto, do WW II).

Vody dost (i když při příjezdu z auta vypadalo, že bude málo), ale na rozdíl od minulých řek žádná povodeň, za míň vody by se asi už občas dřelo.

Vodu měl i Aragón – začít pod Jaca dle vody (postupně nabírá přítoky zprava z hor), končit v Puente Reina, případně dál. Za průzkum by určitě stál i Veral, Esca, …

> Aragón Subordán – Javierregay 70 cm, 20 m3

> Aragón – Martes 40 m3

13:30 odjezd přes Jaca (2756 km) po N330 tunelem do Francie, Oloron-Saine-Marie, Pau, Tarbes, Toulouse, Albi, Rodez (spoustu vody mají i řeky na francouzské straně Pyrenejí)

PÁTEK 14.5.

01:00 spíme asi 50 km za Rodez ve městečku Severac v opuštěné autoopravně (3304 km)

07:00 odjezd, přes Mende k řece Allier, před 10:00 jsme v St. Etienne du Vigan

ALLIER 18 km

St. Etienne du Vigan – Chapeauroux

Začínáme v St. Etienne (příjezd: od Pradeles na konci St. Etienne úzká asfaltka šikmo doleva k řece se zákazem vjezdu, dole dva malé plácky na auto, na otočení busu odpojujeme vlek; začínat by bylo možné i cca 2 km výše v Langogne). Po deštích je dost vody, máme ideální stav. Řeka protéká opuštěným skalnatým údolím, žulové skály (místy až do vody) a balvany, WW III, místa WW IV, za každým těžkým místem bazén, prostě vodácký ráj. Nejtěžší místo je kousek pod mostem v Joncheres (i zde by bylo možné začít, ale je škoda připravit se o nádhernou předcházející část) – WW V, přenášíme vlevo (vpravo násep železnice); pozor také na nenápadný, leč záludný válec kousek před koncem (průjezd je těsně vpravo). Končíme v Chapeauroux – parkoviště u kempu vlevo pod mostem.

> Chapeauroux (vpravo asi 300 m před mostem) 120 cm

ALLIER 20 km

Chapeauroux – Le Pont de Aleyras

Pokračujeme po předešlém úseku. Řeka je zde o poznání lehčí, spíše turistická, úseky klidné vody se střídají s peřejemi WW II(III). Údolí opět opuštěné a divoké, řeku sleduje pouze železnice. Končíme kolem páté v kempu v Le Pont de Aleyras (pravý břeh kousek nad mostem), oba úseky lze za den pohodlně zvládnout (ale žádné zdržování :-). Následující úsek do Monistrolu se nesmí jezdit (stejně je tam jen přehrada, kterou nelze přenést).

Allier (všechny úseky) se smí jezdit od 1.4. do 14.10. od 10:00 do 18:30, na jedné lodi smí jet max. dvě osoby a skupinky mohou tvořit nejvýše čtyři osoby.

Vodu má Allier celoročně díky vypouštění vody z přehrady Naussac pro chlazení atomových elektráren na dolním toku Loiry.

Spaní v kempu v Le Pont de Aleyras (3473 km).

SOBOTA 15.5.

ALLIER 12 km

Monistrol – Prades

Začínáme v Monistrolu – příjezd je od velkého silničního mostu sjet na pravém břehu po proudu do vesnice a po pár stech metrech doleva (jinam to ani nejde) přes zelený železný most zpět na levý břeh a hned za mostem doprava na parkoviště na břehu řeky (busem tam nezajedeme, tak se převlíkáme v uličce vedle). WW II-III, „allierovský charakter“ = těžší místa a klidnější úseky. Pěkné. Končíme v Prades, parkoviště vpravo před mostem.

13:00 odjezd (3529 km) na Le Puy, Lyon

20:00-21:00 Ženeva (3853 km), Bern, Curych, Schaffhausen

NEDĚLE 16.5.

01:30 Singen (CH/D) (4207 km), Stuttgart, Norimberk (oprava prasklé pneumatiky)

09:00 Rozvadov (4696 km)

12:00 Praha (4858 km)

SUMMARY

na vodě: 11 řek, 254 km

autobusem: 4858 km

KILOMETRÁŽE, PRŮVODCE, MAPY:

Průvodce

Dubin, M.: Pyreneje, turistický průvodce. 1. vyd., JOTA (Rough Guides), Brno 2002.

Řeky

Santal, P. – Knowles, P.: White Water Pyrénées. 1. vyd., Rivers Publishing, UK 2000.

Knowles, P.: White Water Massif Central. 1. vyd., Rivers Publishing, UK 2002.

DKV-Auslandsführer Band 2 (Südwesteuropa).

DKV-Auslandsführer Band 3 (Südfrankreich, Korsika).

http://www.kajaktour.de

Jančar, V. Řeky Pyrenejí – aneb Francie jak ji neznáte. KRK 1994/3.

Jančar, V. Na Allieru a Loiře. KRK 2008/4.

Jančar, V. Letem světem centrálním masivem. HYDRO 2008/6.

Novák, R.: Raftování v Pyrenejích. HYDRO 2003/6.

KANUMAGAZIN 2003/4 (Pyreneje), 2006/6 (Pyreneje), 2007/3 (Allier).

Vodočty

Francie:

http://www.rdbrmc.com/hydroreel2/listestation.php

Španělsko:

http://195.55.247.237/saihebro/index.php?url=/datos/mapas/tipoestacion:A

Mapy

MICHELIN, France 2008, 1:200 000

IGN, Canoë-kayak en France, 1:1 000 000

IGN, Pyrénées, 1:400 000

IGN, 144 – Pirineos Atlánticos, 1:150 000

IGN, 145 – Pirineos Centrales, 1:150 000

IGN, 146 – Pirineos Orientales, 1:150 000

podrobné turistické mapy (Francie) www.ign.fr

Omezení splouvání

Francie – obecně splouvání povoleno od 10.00 do 18.00, případně místní odlišnosti.

Španělsko – Katalánsko: splouvání povoleno od 12.00 do 18.00.

Španělsko – Aragonie:

Listopad až leden splouvání zakázáno.

1.2.-15.3. a 1.9.-31.10. splouvání povoleno bez časového omezení.

16.3.-31.8. splouvání povoleno ve středu a čtvrtek bez časového omezení, ostatní dny od 12.00 do 18.00.

Pro lodě delší než 2,5 m je nutné získat povolení – viz www.chebro.es

Na některých řekách je nutné provádět dezinfekci lodí a vodáckého vybavení proti rozšíření škeble slávičky mnohotvaré (mejillón cebra) – viz www.chebro.es

Poznámka: povolení se nám za půl roku (od podzimu!) vyřídit nepodařilo. Nakonec došlo ke změně pravidel a pro lodě pod 2,5 m nebylo potřeba.

JAK TO VIDĚLA JITKA

PYRENEJE

4. - 16.5.2010

V úterý odpoledne 4. 5. odjíždíme se Šárkou a Petrem Zitkem Frodíkem směr Hradec Králové. Na loděnici nabereme hradeckou sekci - Petra, Zdeňka, Jerryho a Tomáše a vyrážíme na Prahu. Petr Zitko nás v Praze vyloží, aby si nás tam zase vyzvedl po návratu. Setkáme se s ostatními a mikrobusem vyjíždíme po 20:00 směr Rozvadov a dále přes Německo a Švýcarsko až do Francie. Celková sestava 19 lidiček + řidič. Místa moc nemáme a tak se za chvíli všichni dobře seznámíme. Jedeme celou noc.

Druhý den nás vítá uplakaná Francie deštěm. Ještě netušíme, že takové bude počasí po většinu zájezdu! Pardon-jeden den oblékám kraťasy a sandále (a večer je zase rychle vracím do báglu) a občas i chumelilo. Prostě nám tentokrát počasí nepřeje.

První úsek řeky Cheran jedou pouze kajaky, později se přidávají i nafukovačky. Přespíme v suchu pod střechou a u koupaliště jsou i záchody a umyvárky. Další den jedeme řeku Drome. Je pěkná. V noci spíme na odpočívadle u Carcassonne. Jerry se Šárkou se vydávají do městečka fotit. Hrad i město prý byly úžasné. Páteční voda (řeka Aude) byla divočejší, užívali si ji kajakáři i lidé na raftu. Všichni jsme si užili podvečerní přejezd do Pyrenejí. Zprávy o sněžení nelhaly. V horách je sníh a tak si dopřejeme menší koulovačku. V noci spíme na parkovišti autoškoly, pod návěsem náklaďáku. Místní policie nás přijede večer zkontrolovat, ale jinak nic nehrozí. Máme štěstí, že vstaneme dřív než učitel nastartuje vedlejší náklaďák. Kdo ještě leží, toho vykouří ven.

V sobotu přejíždíme do Andorry. Malá, ale zajímavá zemička. Andorra má bezcelní zónu, což se nám moc líbilo. Petr se snažil všechny zrychlit, aby se stihla odpolední voda. Takže nás při sobotním nákupu ostatní nakupující potkávají v neoprenech s nákupními košíky plnými dobrot, alkoholu nebo olivového oleje. Odpoledne nás čeká řeka Segre. Na barace s Tomášem ujedeme jen kousek a nabereme Aleše, který zaplaval. Ujedeme další kousek a plaveme všichni tři. Řeka je sice moc hezká, ale chybí mi morál a na konci mě strach donutí vylézt na břeh a dojít zbytek pěšky. Naštvaná sama na sebe ani nevnímám, jak mi to pěkně hlasitě čvachtá v botách na celé městečko. Spíme za mostem u řeky a máme první společný večírek. Řidič překvapil zpěvem, Zdeněk pomníkem.

Jízda s řidičem je vůbec někdy náročnější než na vodě. Je více než zvláštní a strašně nepraktický. Brzo se ale naučí alespoň večeřet s ostatními. Kdo byl s námi, chápe. Má novou navigaci (s návodem doma) a nastavenou v angličtině. Kterou neumí. Pořádně se ztratíme až poslední den. Vodáci na vodě ani netuší, jak napínavé to bylo. Chvílemi jsme vůbec nevěděli, kde jsme.

V pondělí ráno jedeme do města na nákup. Jsme na místní moc ranní ptáčata. Většinou otevírají až v 9:00. Městečko je malebné s krásným výhledem. Večer si uvaříme a ulebedíme se ve stanech s lahví růžového vína, když nás vyženou místní příslušníci Guardia Civil a pošlou nás spát do kempu. S Jerrym, Šárkou a Petrem vezeme na výlet i právě vyrobené rizoto. Nakonec se vyspíme na terase chatky v kempu.

Na úterý 11.5. slíbil Petr sluníčko a kulinářský zážitek. Vstáváme opravdu do sluníčka, ale změna jídelníčku byla vyhrazena. Nebylo nic z toho, co původně v menu uvedl. Odjíždíme na řeku Ara. Pěšáci ve Fiscalu koupí, co potřebují a pak jdeme s Líbou na typickou paellu – rizoto s mořskými plody. Projdeme se několik kilometrů pěšky k autobusu. Příroda je krásná a neprší, tak se šlape dobře. Ještěže si to tu Španělé nezatopili tou plánovanou přehradou. Večer se jdeme všichni navečeřet do města do hotelu Boltana. Na místní je sice moc brzo, přesto ale po rozluštění jídelníčku večeři máme. Většina pak jde ještě na večerní prohlídku k hradu. Celý večer završíme posezením u pingpongového stolu.

Ráno odjíždíme na řeku Gallego. Jede se kousek od přehrady. Řeka protéká kouzelnou krajinou pod červenými skalními monolity Los Mallos de Riglos. Nad skalami krouží supy. Voda je napěněná a hnědá a teče tu údajně 90 m3 (standart 16-20 m3). I Petr přenáší. My kroužíme pro změnu okolo velké koupené šunky. Kulinářský zážitek na bedýnce na parkovišti nemá chybu. Ani pod deštníkem. Šunku dojídáme snad až do konce zájezdu. Spaní najdeme na odpočívadle se stoly a přístřeškem. Večer končí u šunky a zásob nakoupených vín. V noci je dost zima, někteří pro jistotu spí a chodí stejně oblečení, aby zamezili ztrátám tepla při převlékání. V trávě kvetou vstavače.

13. 5. vstáváme opravdu do zimy. Po snídani se odjíždí na řeku Aragón Subordán. Po cestě je čerstvý sníh. Odpoledne se zastavíme ještě na nákup, než přejedeme do Francie. Po cestě se Aleš ptá, zda nemusí na vodu, když zase prší :-). Spíme v opuštěné autoopravně a tak vstáváme brzo. Páteční spaní je v kempu (kde končíme řeku Allier), a tak večírek může být v umývárně. Vodní sekce jede v sobotu další úsek Allieru. My ostatní se ztrácíme s řidičem a mikrobusem v okolních kopcích. Snad shodou náhod jsme v cíli stejně jako lodě. Ani netušili, že v minibuse to bylo s obtížností WW V.

Nasedáme a po posledním nákupu míříme do Prahy. Delší přestávka je jen o půl šesté ráno, kdy řidič mění prasklou pneumatiku. Naštěstí je kousek od defektu odpočívadlo, tak tam zajíždíme a můžeme bez nebezpečí počkat, než to opraví. V Praze nás zase vyzvedává Petr Zitko a odveze nás domů.

Jitka