Záchrana na divoké vodě

    

Jízda mezi šlouchajícími vlnami, kdy se ti voda tříští o špičku, průskoky mezi kameny, nebo naopak klidné splouvání, kdy tě voda zvolna unáší a lehce pohupuje lodí. K tomu krásná okolní příroda a sluníčko. To všechno je vodní turistika. Jízda na divoké vodě v sobě skýtá spoustu krásných okamžiků. Nesmíš však zapomínat, že voda je živel, který bude vždycky silnější než ty. Proto je třeba naučit se využívat jeho sílu a mít stále na paměti, že stačí jen malá chvilka nepozornosti nebo lehkomyslnosti a budeš mít plné ruce práce aby ses v tom lepší případě nepráskl nebo nepřišel o loď a další vybavení. V tom horším pak, abys vůbec vyvázl se zdravou kůží.

Pokud chceš mít jízdu na divoké vodě spojenou pouze s těmi pěknými zážitky, je potřeba znát a především se řídit následujícími pravidly:

 

 

 

I když budeš sebevíc opatrný, než se naučíš pořádně jezdit a zvedat, určitě se několikrát práskneš a zaplaveš si. Proto patří mezi základní vodácké dovednosti plavání v proudící divoké vodě a znalost jak chytit a držet hozený házecí pytlík.

 

Plavání v tekoucí vodě

Umět plavat v proudící vodě stojí na prvním místě. Je to důležité nejen pokud se práskneš, ale i v případě, že třeba spadneš do vody ze břehu nebo člunu. V proudu plav zásadně na zádech s nohama nataženýma dopředu po proudu, obě chodidla tlač nahoru k hladině. Nejen že si takto neotlučeš kolena nebo i celé nohy o kameny a jiné překážky, které jsou pod hladinou, ale dobře vidíš i před sebe, máš přehled o dalších překážkách před tebou i o tom, jestli je někdo na břehu a chystá se ti pomoci. Takovéto plavání má i tu výhodu, že jseš-li natlačen např. na kámen, můžeš se nohama odrazit do strany. Do plavání zapoj i obě paže, kterými můžeš řídit svůj směr. Snaž se takto dostat z hlavního proudu blíž ke břehu. Když se ti podaří dostat se do slabšího proudu, který umožňuje plavání ke břehu, nebo jinému záchrannému místu (např. člunu), přetoč se ze znaku na břicho. Nohy měj ale stále po proudu a dívej se proti proudu. Kraulem nebo způsobem prsa pak doplav ke břehu.

Z plavání na zádech se do plavání na prsou s hlavou vpřed přetoč tehdy, když před sebou uvidíš kmen spadlý do vody. V takovém případě se pak musíš snažit vyšvihnout se rukama na kmen dřív, než ti proud vody zatlačí pod kmen nejdřív nohy a pak celé tělo. Zde hrozí nebezpečí, že se zachytíš do větví pod vodou.

 

Plavání s lodí

Když se převrátíš a neumíš ještě eskymáka, nezbývá ti nic jiného, než z lodi vyplavat. Většinou se to povede tak rychle, že ani nevíš jak. Někdy z ní vypadneš sám a pokud ne, pak je třeba trhnout za trhací popruh u špricky a jseš venku. Nejdůležitější je samozřejmě zachránit sám sebe. Vždy je ale dobré, když se ti podaří „neutopit“ ani materiál. Proto při převrhnutí pokud možno nepouštěj pádlo z ruky. Jakmile se dostaneš hlavou nad vodu a trochu se zorientuješ, koukej, jestli není možné chytit i loď. I když se asi nejlépe chytá za límec, nikdy ji v tomto místě dlouho nedrž! Mohla by ti totiž natlačit ruku na kameny, které jsou pod vodou a ošklivě ji odřít. Snaž se proto co nejdříve chytit loď za špičku, která je proti proudu. Každá loď má na obou koncích úchyty. Ideální tedy je, když se ti podaří držet v jedné ruce pádlo a v druhé loď tak, že jednou špičkou směřuje po proudu a druhou proti proudu. Ty drž loď za špičku směřující proti proudu. Jseš tedy za lodí!!!! V této poloze můžeš loď lépe ovládat a není takové nebezpečí, že ji voda navalí na kámen. Zásada tedy je plavat vždy za lodí (jinak by nás mohla přimáčknout na nějakou překážku) a loď vždy nechat dnem vzhůru (vzduch obsažený v prostoru převrácené lodi ji pomáhá nadnášet). Nikdy ji tedy nepřevracej zpátky! Zalila by se totiž vodou, velmi by ztěžkla, stala se neovladatelnou a mohl bys ji i utopit. Z tohoto důvodu je potřeba mít v lodi nafukovací vaky, které vyplní volný prostor a zabrání tak potopení lodě.

 

Házecí pytlík (házečka)

Jednoduše řečeno je to lano smotané v pytlíku. Konec lana je opatřen smyčkou. Poutko, ve kterém může být i karabina, je i na pytlíku. Záchrana na břehu drží kus smotaného lana se smyčkou, které vyčnívá z pytlíku. Když pytlík hodí, lano se postupně vymotává. Zachraňovaný se pak chytne pytlíku a je vytažen. Aby tě kamarád, který se sice již drží pytlíku, ale stále je unášen proudem, nestrhl do vody, dej si konec lana, které ti zůstane v ruce, zezadu kolem pasu. Konec lana pak držíme před sebou v jedné ruce a v druhé máme pytlík, který budeme házet. Ještě lepší je uvázat volný konec lana třeba ke stromu. Před hodem se snaž na sebe upozornit třeba křikem („Lano!“), aby zachraňovaný věděl, že se mu chystáš pytlík hodit. Házíš-li kamarádovi házečku, počítej s tím, že ho unáší proud. Proto při hodu miř mírně před něj. Než tam totiž házečka dopadne, bude už v tom místě i on. Pokud je tvůj hod neúspěšný, házej znovu. Lano už ale nesmotávej dovnitř, zbytečně by tě to zdržovalo, ale naber do pytlíku vodu a hod opakuj. (V žádném případě nedávej do házečky kameny, mohl bys kamaráda zranit!).

Hodí-li ti někdo pytlík, chytni se ho oběma rukama. Když tě vytahují, buď v poloze na zádech a pytlík drž oběma rukama na prsou.