Technika pádlování na kajaku

  

Nejdůležitější záběry používané při jízdě na kajaku:

 

Sezení v kajaku

Jestliže chceme loď dobře ovládat, je důležité, aby se nám v ní dobře sedělo a nesklouzávali jsme ani dopředu ani do stran. Sedačka by proto měla mít opěrku zad a být pevná a těsná. Pokud nám je příliš velká, lze ji vylepit. Protože od správného sezení se odvíjejí všechny další techniky pádlování, připomenu jeho hlavní zásady. Nejdůležitější kloub kajakáře je spodní část páteře. Ta spojuje pasivní spodní část (loď) s dynamickou horní částí trupu. V lodi se proto nehrbíme, ale sedíme vzpřímeně – „vypnout prsa, břicho zastrčit“ – v mírném předklonu, váha těla se neopírá o zádovou opěrku (té se záda jen dotýkají), ale spočívá na hýždích. Chodidla a kolena jsou zapřena o opěrky, paty jsou u sebe. V této pozici jsou břišní svaly napnuté a umožňují přímý přenos síly z pádla na loď. Toto sezení v lodi – rovná záda a mírný předklon – je základem pro většinu dalších technik pádlování. Je důležité se vyvarovat záklonu – v tom bychom se až na několik výjimečných případů neměli octnout nikdy. Pouze u lodí s velmi nízkým výtlakem pro freestyle používáme předklonu a záklonu pro udržení špičky lodi nad hladinou při přímé jízdě.

 

Pádla

Délku pádla volíme podle typu lodi (je-li loď vyšší, používáme delší pádlo), podle rozpětí rukou a výškou trupu. To, jestli je dané pádlo pro nás vhodné zjistíme nejlépe tak, že ho držíme ve vodorovné poloze oběma rukama nad hlavou, žerď opíráme o čelo, ruce jsou v loktech pokrčené (pravý úhel) a vzdálenost rukou od listu by pak měla být přibližně 15 – 20 cm.

Listy pádla jsou proti sobě otočeny v rozmezí od 70 do asi 90 stupňů. Podle natočení listů se rozlišují pádla pravá a levá.

 

Záběr vpřed

Je to základní záběr, který je třeba dokonale ovládat nejen proto, abychom dokázali i ostatní záběry, ale i proto, abychom se na kajaku vůbec mohli pohybovat.

Rozlišují se tři fáze záběru:

             zasazení – tažení – vytažení a přenos

 

Zasazení - Sedíme ve vzpřímené poloze a jsme mírně nakloněni vpřed. Spodní ruka je natažená, horní je pokrčená. Ruce jsou zdvihnuty a jsou přibližně ve výšce očí. Ramena jsou vytočena do směru záběru. List se zasazuje těsně u boku lodi.

Tažení - Tažení se provádí těsně podél boku lodi po přímé dráze. List pádla je celou dobu tažení pod vodou. Na začátku tažení je spodní ruka napjatá, pak se však pokrčuje a dotahuje pádlo k tělu. Při tažení otáčíme rameny a částečně i trupem. Tak jak se spodní ruka pokrčuje, horní paže se natahuje, přičemž jde z výchozí polohy vpřed

téměř po přímce přibližně ve výšce očí.

Vytažení a přenos - Fáze tažení je ukončena vytažením pádla u těla, přičemž list je šikmo do strany. Při vytahování listu z vody klesá horní ruka k hladině, aby mohla začít nový záběr na opačné straně. Přitom také přetočíme pádlo a nastavíme list k dalšímu záběru.

 

Obloukovýzáběr od přídě

obloukovýzáběr od přídě je jedním z nejčastěji používaných řídících záběrů. Používáme ho hlavně tehdy, když chceme změnit směr jízdy. Na začátku záběru jsme mírně předkloněni, spodní paže je natažená dopředu, horní je pokrčena před tělem a ruka je přibližně ve výši prsou. List pádla klademe do vody co nejblíže u špičky kajaku. Ve fázi tažení otáčíme rameny a trupem, spodní paže je natažená a provádí obloukovýzáběr, při kterém list opisuje oblouk co nejdál od boku lodi (paže je natažena po celou dobu). Postupně se v průběhu záběru natahuje stále ve stejné výšce i horní paže. Pádlo vytahujeme z vody podle potřeby – buď u těla nebo až u zádě kajaku.

 

Závěs

Závěs patří k k nejčastěji používaným řídícím záběrům při jízdě na kajaku. S pomocí závěsu se nám podaří otočit nebo natočit při jízdě loď a přitom neztratit příliš rychlost. Sedíme vzpřímeně v mírném předklonu, ramena jsou vytočena do směru závěsu a více se nakláníme za pádlem na stranu závěsu. Spodní paže je mírně pokrčena. Ruka horní pokrčené paže přibližně je ve výši čela a loket směřuje dopředu a dolů. List je zasazen dále od lodi záběrovou stranou dopředu. Kajak se otáčí kolem místa, kde je zasazen list. Listem pohybujeme směrem ke špičce a spodní paže se při tom postupně natahuje. Otočením zápěstí spodní ruky přejdeme do záběru vpřed.

Záběr vzad

Používá ho, pokud chceme náhlému zpomalit až zastavit nebo couvat. List zasazujeme do vody za tělem tou plochou, kterou nezabíráme. Nemusíme ho tedy nijak vytáčet. Ramena a trup jsou vytočeny na stranu záběru, spodní paže je natažená, horní pokrčená s loktem ve výši ramene. Záběr vedeme podél boku lodi a zároveň otáčíme horní částí trupu.

 

obloukovýzáběr od zádě

Používá se k otáčení nebo roztáčení lodi. Sedíme vzpřímeně, ramena jsou vytočena na stranu záběru. Obě ruce jsou nad vodou u boku lodi. Spodní paže je napjatá, horní mírně pokrčená. List je pokládán na vodu u zádi lodi nezáběrovou plochou. Otáčením ramen a trupu vedeme záběr obloukem vpřed Spodní paže je při tom natažená, horní (přední) ruka udržuje žerď pokud možno co nejníže. Záběr se opět ukončuje dle potřeby. Obecně platí, že čím blíže k přídi je list vytahován z vody, tím je otáčení účinnější, ale více se ztrácí rychlost kajaku.

 

Přitažení

Přitažení je řídící záběr, kterým se provádí boční posun nebo natočení lodi. Používá se např. k posunu lodi při přistávání u břehu.

 

 

Jízda na kajaku v proudící vodě

Hlavní zásady:

  • loď by měla mít vždy větší (nebo menší) rychlost než proud, je lépe ovladatelná a bezpečnější

  • při pohybu v proudu je třeba vždy dodržovat správný náklon lodi, dno lodi musí být náklonem nastaveno proti proudu – tak aby voda šla na dno lodě

      Pádlo je třeba mít neustále v záběru, nebo připravené na záběr, jen tak je možné reagovat na měnící se podmínky jízdy.

 

Přímá jízda

Směr jízdy můžeme korigovat několika způsoby:

    na jednu stranu budeme zabírat větší silou

    zkrátíme záběr 

    provedeme obloukovýzáběr od špičky

    přitáhneme špičku

    protáhneme záběr k zádi s přitažením pádla k zádi

Není možné říci, kdy jaký způsob. Záleží na situaci, na našich technických dovednostech a znalostech. Zkušený kajakář udržuje loď v přímém směru bez viditelného úsilí a bez doprovodných řídících záběrů, kromě širokého záběru od přídě. Při jízdě ve vlnách je důležité začít záběr za vrcholem vlny.

 

Nájezdy do proudu a výjezdy z proudu

Nájezd do proudu

Při nájezdu do proudu jsou důležité tyto tři body:

-          špička proti proudu

-          dostatečná rychlost – je potřeba se pořádně rozjet

-          pořádný náklon na správnou stranu

Loď rozjíždíme z protiproudu šikmo k rozhraní proudu. Platí, že čím silnější je proud, do kterého chceme vjet, tím více musí být špička lodi proti proudu. Proud se totiž snaží špičku strhnout a loď otočit po směru. Čím větší je plocha lodi, do které se může opřít, tím dříve loď otočí. Může se tak stát, že loď se otočí po proudu hned na rozhraní, kdy jednak nemáme dostatečnou rychlost a kde je také nejjednodušší se prásknout. Při nájezdu je nutné naklonit loď přenesením váhy těla na stranu nájezdu – nastavit dno lodi proudu a vyklonit trup co nejdále od boku kajaku směrem po proudu. Náklon musíme držet po celou dobu nájezdu. Při nájezdu do proudu provádíme většinou obloukovýzáběr od špičky nebo záběr vpřed, na který navazuje závěs, který je na opačné straně než byl poslední záběr. Závěs začínáme co nejdále od boku lodi a ukončujeme ho u špičky přechodem v záběr vpřed (viz obr. 49). Když zabereme dopředu, zrušíme také náklon lodi. Pro nájezd do proudu a následné otočení lodi po proudu lze také použít vylehnutí na pádlo. Tento záběr však loď‘ spíše zpomaluje.

 

Výjezd z proudu

Naco je třeba dát při nájezdu do vracáku pozor:

-          špičkou mířit na překážku nebo těsně za ní

-          mít rychlost

-          pořádný náklon na správnou stranu

Loď vedeme šikmo k rozhraní a to tak, že špičkou směřujeme na nebo těsně za překážku, za kterou se tvoří tišina (vracák), do které chceme vjet. Opět musíme mít dostatečnou rychlost a při přejezdu rozhraní a vjezdu do tišiny i správný náklon – na stranu závěsu. Když je loď více než z poloviny ve vracáku, uděláme závěs a zabereme dopředu. Dáváme pozor nato, abychom udělali závěs skutečně až ve vracáku. Pokud by byl proveden dřív, mohli bychom otočit loď na rozhraní, což je místo, kde se můžeme nejsnáze prásknout.

 

Přejezdy proudu

Bezpečný a snadný přejezd proudu závisí na rychlosti lodi, správně zvoleném úhlu nájezdu do proudu a samozřejmě na velikosti překonávaného proudu. Když vjíždíme do proudu, musíme mít opět dostatečnou rychlost, náklon a špička musí směřovat co nejvíce proti proudu. Jako poslední záběr v protiproudu (vracáku) je výhodné použít záběr vpřed na spodní straně kajaku a pádlo mít připravené na záběr v proudu na spodní straně lodi (myšleno ve směru toku řeky). Loď je vykloněná dnem proti proudu. Náklon je největší při přejíždění rozhraní.

 

Přejezdy a průjezdy válce

Průjezd válce

Loď směřujeme kolmo na válec. Pro nejsnadnější a nejbezpečnější průjezd je třeba získat co největší rychlost. Na hraně válce provádíme tzv. naskakovací záběr, kterým posíláme loď do válce. Jedná se o velmi silný a dlouhý záběr, který je veden těsně podél boku kajaku dozadu za trup. Při dostatečné rychlosti a správně provedeném naskakovacím záběru lze v určitých případech válec přeskočit. (Závisí to na velikosti válce a typu kajaku). Po naskakovacím záběru musíme okamžitě přenést pádlo vpřed tak, abychom válec projížděli již s pádlem připraveným na záběr. Ten začínáme vždy těsně za hřebenem válce, kde je nejúčinnější.

 

Přejezdy válce

Přejezdem válce se v tomto případě rozumí přejetí válce z jedné strany na druhou. Do válce najíždíme zespodu. V okamžiku, kdy se špička dostává do válce provádíme náklon, který postupně zvětšujeme s ohledem na typ lodi a sílu válce. Při náklonu jsme nakloněni po proudu dolů směrem k válci tak, že dno lodi nastavujeme proudu. Vlastní přejetí lze provést několika způsoby: Po najetí do válce provádíme záběry vpřed na spodní straně lodi. Záběry jsou vedeny co nejdále od boku lodi. V podstatě vyleháváme. Při dostatečné rychlosti a malé síle válce většinou kajak přejede na druhou stranu bez dalších záběrů. Často může nastat situace, kdy není možné z válce na druhé straně vyjet (nedostatečná síla kajakáře, veliké rozhraní). V tomto případě je nutné zkusit z válce vycouvat. Záběry vzad se provádí opět co nejdále od boku lodi. Jak již bylo uvedeno, vodní válce v sobě skrývají větší riziko. Vždy je třeba pečlivě zvážit, který válec je průjezdný a relativně bezpečný.