SMRŽOFKA 2019

 18. – 20. 1. 2019

Víkend v Jizerských horách – neskutečné vyprávění o skutečné cestě.                                       fotky Erik

Co je pravda, posuďte sami.

 

V pátek 18.1.2019 k večeru jsme se sešli na loděnici a vyrazili směrem Jizerské hory. Po 14 dnech šílené jízdy autobusem, kdy tři lidé zemřeli a šesti lidem omrzli ruce a nohy, jsme dojeli do zaváté Smržovky.Ubytovali jsme se v místní školní tělocvičně. Všichni jsme si začali hrát s velkými gumovými míči. Poté, co jsme se vzájemně zmasakrovali, jsme si vybalili a šli spát.

V sobotu ráno na nás čekala úžasná snídaně v podobě buchet od maminek. Hned po snídani jsme jeli autobusem na svah na Tanvaldský Špičák. Lyžovali jsme celé dopoledne rozděleni do menších skupinek jako „Vyprané ponožky“, „Čokoládové banánky“, „Puberťáci“ apod. Na oběd jsme šli do bufetu na příjemné jídlo k nepříjemným lidem. Po obědě jsme opět lyžovali. Štěpán si dokonce velmi užil plot postavený u lanovky a Matějovi ujelo prkno do hlubokého černého lesa. Naštěstí ho Tomáš svým ostřížím zrakem našel a vyhrabal. Po lyžování jsme jeli strmou úzkou lesní cestou zpátky k autobusu a tam jsme dlouhé tři dny nakládali lyže. Až u autobusu Kuba zjistil, že si nahoře na sjezdovce zapomněl batoh. Byla tam však ještě Jana, která mu ho přivezla, ale předtím z něho snědla všechny zásoby.

Když jsme jeli zpět do tělocvičny, přepadla nás vichřice a tak jsme museli další čtyři dny zůstat zavření v autobuse. Vrátili jsme se v sobotu večer a moc dobře jsme se najedli dalšího úžasného jídla. Večer jsme ještě hráli smekanou na žíněnkách, vybíjenou a skákali do duchny.

V neděli ráno si ti rychlejší dali k snídani lívance a ostatní buchty. Po vydatné snídani jsme vyrazili na běžky. Šli jsme čtyři dny ve strašlivé vánici a po nezmapovaných cestách, objevili jsme pramen řeky Nisy a nakonec jsme stejně zjistili, že rozhledna, kterou jsme měli zdolat, je zavřená. Kuba taky málem z neznámých důvodů ztratil běžku a našel ji až dole v údolí. Pak už jsme se vraceli do tělocvičny, kde jsme zabalili, Štěpán si dokonce zvládl zabalit i spacák, a vyjeli domů. Cesta trvala pouhých sedm dní, během kterých jsme společně psali tento krátký souhrn našeho dobrodružství. Nakonec vzdejme hold lidem, kteří se této výpravy účastnili a položili na ní statečně svůj život: Klárka, Matěj, Vojta, Matěj N, Matyáš, Jára, Robert, Anežka, Amálie, Julie, Ondřej, Jakub, Štěpán, Jana, Petr, Naty, Adam, Tomáš, Erik

  

  

  

fotky Erik