FOTKY JIRKA HODIC                  DENÍČEK


LECHTALSKÉ ALPY

1. - 10. 7. 2016

V pátek večer 1. 7. 2016 jsme se se členy VK Slavia Hradec Králové, vydali na deset dní do Lechtálských Alp v Rakousku. V noci jsme zaparkovali auta u řeky Loisach, vybalili spacáky a spali na parkovišti až do rána. První úsek řeky Loisach neměl moc vody, ale i přesto to byla příjemná WW III rozcvička po ránu. Po splutí tohoto úseku se k nám přidali maminky s dětmi a následujících 18 kilometrů jsme spluli lehčí úsek. Odpoledne jsme přejeli do Imstu, kde jsme se ubytovali v místním kempu.

Druhý den nás čekal 8 kilometrový velmi rychlý úsek Innu WW III, IV, který měl spoustu vody a obrovské vlny. A dál jsme pokračovali 19 kilometrů na Innu i s dětmi a nafukovačkami. Navečer jsme si vyběhli ferratu Steinwand, která měla lehčí i těžší variantu, tudíž pro naší celou skupinu ideální. V pondělí ráno jsme dojeli pod horu Ballunspitze 2213 m, na jejímž vrcholu nás čekala obtížnější ferrata s názvem Silvapark. Výstup a sestup nám trval víc jak půl dne a navečer si pár vodáků z naší výpravy dalo ještě patnáctikilometrovou divokou Trisannu WW III, IV(+). V úterý jsme jeli dva úseky vodnatého Innu. Na prvním úseku Imst - Haiming jsme se všichni krásně pohoupali na vlnách a také dost zapotili ve válcích. Druhý úsek Innu byl klidnější pro nafukovačky a naše malé kajakáře. Odpoledne jsme si vylezli ferratu Crazy Eddy s několika zajištěnými cestami různé obtížnosti, takže si každý vybral, na co zrovna měl chuť. Ve středu ráno jsme vyjeli nahoru do Hochimstu, kde jsme na všechny počkali a společně vyjeli lanovkou do nejvyšší stanice. Zakázanou cestou podél skály jsme došli k ferratě Wasserfall. Feratta vedla přes krásný potůček s vodopádem, obtížnost byla i pro děti akorát, takže jsme si všichni skvěle zalezli i s nádhernými výhledy kolem nás. Po ferratě jsme se všichni sešli u vrchní stanice lanovky a sjeli do mezistanice, kde jsme z lanovky přeskočili na nejdelší bobovou dráhu v Alpách. Po příjezdu dolů jsme se jen převlékli na stejném parkovišti do hydra a sedáků a vyrazili na canyoning Schinderbach pro děti a začátečníky. Kanon byl plný malých skoků a skluzavek asi na 2 hodiny a děti si ho náramně užily. S příjezdem do kempu jsme začali vypouštět vzduch z karimatek, uklízet židličky a balit stany a za hodinu už jsme přejížděli přes sedlo Hahntenjoch do městečka Vorderhornbach.

Ve čtvrtek maminky s dětmi zůstali v kempu u bazénu a zbytek výpravy odjel hned ráno na canyoning Hochalpbach. Nástup ke kaňonu nám trval hodinu a kousek. Nahoře jsme se najedli, vyfotili a pustili dolů kaňonem. První překážku s pochybnostmi, jestli jsme ve správném kaňonu, jsme zdolali a pokračovali dál. U prvního slanění jsme pochopili, že jsme ve správném kaňonu, ale že jsme možná nastoupili moc vysoko. Kańon byl nádherný, obtížný a my jsme ve tři hodiny byli teprve kousek za půlkou, a tak jsme se rozhodli, že únikovou cestou odejdeme, protože nás čekalo ještě 20 kilometrů na řece Lech s dětmi. Děti si užily půl dne u bazénu a ve čtyři hodiny opoledne jsme s nimi vyrazili na vodu. Večer jsme unavení po kaňonu vlezli do spacáků a spali až do rána. V pátek nás jen deset jelo na vodu a zbytek výpravy jel na pěší tůru. Skupinu na vodě čekal tříkilometrový Madaubach WW II, III s přístupem pouze pěšky, takže jsme se ještě před krásným potůčkem soutěskou trmáceli tři kilometry do kopce s loděmi na ramenou. Po Madauchbachu jsme se jeli naobědvat do kempu a najezení jsme jeli na další řeku. Řeka Hornbach nám některým dala zabrat, protože jsme byli unavení z nošení lodí a z hrozného horka. Hornbach WW II, III (IV) byl občas potůček, občas velké koryto řeky s málo vody, takže jsme se prošli s loděmi na ramenou. V pátek večer začalo pršet a s přestávkami pršelo až do sobotního rána. V sobotu ráno jsme museli odpolední canyoning prohodit s dopolední vodou a hned ráno jsme vyrazili na canyoning Wiesbach. V kaňonu bylo 5 slanění a obtížnost I/A/2, takže pro starší děti jako stvořený. Odpoledne se k nám přidaly maminky s dětmi a jeli jsme na kajacích i na nafukovačkách další úsek Lechu, který byl 20 kilometrů dlouhý. V sobotu večer už bylo pár stanů sbalených a naše výprava se rozdělila na tří skupiny. První skupina pokračovala k moři, druhá skupina se vracela zpět do Čech a třetí skupina zůstala v kempu a v neděli jela náš poslední jednoduchý úsek Lechu.

   

Ahoj Natyna


FOTKY JIRKA HODIC                  DENÍČEK