FOTKY


ITÁLIE - Furlánsko

29.6. - 8.7. 2012

Program splněn a vše dle očekávání (a možná i lépe). Počasí výborné (jedna bouřka, která nám znemožnila průchod kaňonu Lumiei, ale zase naplnila vodou horní Tagliamento). Vody obecně možná trochu méně než při naší předloňské návštěvě Dolomit, ale i tak jsme vše sjeli.Výlet tedy výborný, jen kdyby nebylo vykradených aut na Arzinu …

PS: zájezd byl ve znamení nošení lodí k vodě :-)

 

            PÁTEK  29.6.

20:00  odjezd z HK (km 0)

            Rozvadov, Mnichov, Kufstein, Felbertauerntunnel

 

            SOBOTA  30.6.

05:00  spíme na parkovišti vlevo kousek za tunelem

 

            ISEL                                                   20 km                                                

Huben - Lienz

Rakouský standard. Někdo začíná na rafťáckém nástupu nad Hubenem (kousek nad benzínkou, není místo na parkování – cyklostezka), zbytek se přidává pod ústím Kalserbachu. Voda má sílu, o plaváčky není nouze. Končíme u „šplouchu“ před mostem u obchoďáku s botama – příště slabším kusům nedovolit šplouch sjet nebo zde nekončit a plánovaně pokračovat po Drávě. Loví se zde fakt dlouho a nosit lodě pěšky zpět je dřina. Uplavané pádlo nachází za dva týdny Vodácké a turistické centrum HONZA, díky!!

 

Odjezd do Itálie přes Silian, Sexten, Passo Monte Croce, Santo Stefano di Cadore (okouknutí Padoly a horní Piavy – sice nejsou úplně suché, ale na splutí voda není, což je škoda, protože hlavně Piava vypadá dobře, jen špatné vystupování a parkování na konci před tunelem).

19:30  kemp Brasin v Cimolais   (km 953)

 

NEDĚLE  1.7.         

 

CELLINA                                                                                                                 

1x přítok Ferron - most S251 Ponte Mezzo Canale (před Arcola)   7 km

2x přítok Ferron - Arcola   2x9 km

Začínáme asi kilometr pod ústím Cimoliany – při příjezdu autem od Cimolais přijde silnice k řece a vzápětí následuje most přes Ferron (pravostranný přítok Celliny). Hned za tímto mostem je po levé straně silnice (mezi silnicí a řekou) plácek na parkování. Vody je dost (horní úsek od Lesis vodu nemá, kdyby měl, byla by to pěkná WW III, možná i WW IV). Velmi pěkné svezení, ne nepodobné Soče (modrá voda, bílé kameny, …), WW II, spousta vracáků a míst na trénování. Asi ve třetině úseku je cca 200 m dlouhé místo zablokované velkými skalními bloky – WW III, krásná přírodní slalomka (tady už je to Soča opravdu). Končíme u mostu S251 Ponte Mezzo Canale (před Arcola; při příjezdu autem po proudu nepřejíždět most, ale těsně před ním odbočit doprava na parkoviště u vody). Protože je neděle, jsou všechny pláže u řeky obleženy koupajícími se Italy a Italkami a na parkovištích panuje naprostý chaos. Největší je právě u vysedacího mostu. Další dvě jízdy proto natahujeme až k Arcola – končíme tedy až pod jezem. Na jez pozor – je podemletý a všechna voda protéká pod tělesem jezu. Je třeba včas zastavit (alespoň jednu zatáčku před jezem a prohlédnout místo pro zastavení – voda táhne pod jez bez vracáků. Přenášíme vpravo.

 

Cimoliana – bylo by to velmi pěkné svezení cca 4 km od jezu (nad boudou s placením na silnici) do kempu. Vody je však málo (ale moc nechybělo).

 

Cellina – soutěska pod Barcis – je definitivně pro vodáky minulostí. Silnice v soutěsce je uzavřená (auta jezdí novým tunelem) a přístup do soutěsky je z Barcis jen tunelem se vstupným (??) a průvodcem (??). Soutěska je navíc zespoda zatopena novou přehradou nad Maniagem.

 

kemp Brasin v Cimolais   (km 1031)

 

PONDĚLÍ  2.7.        

Dělíme se na několik skupin – část vyjíždí auty k rifugiu Pordenone a jde na ferratu Cassiopea nebo na procházku kolem rifugia případně až k monolitu Campanila di Val Montanaia. Další část vyráží na canyoning Ciolesan.

 

            ferrata       ferrata Cassiopea na vrchol Torrione Comici (2220 m)

Auty vyjíždíme po horské silničce k rifugiu Pordenone (o víkendech se za vjezd platí 6 Euro, ve všední dny zdarma), pod rifugiem parkoviště pro asi deset aut. Odtud vyrážíme po cestě č.361 a následně cestou č.379 do kopce kolem bivaku Cason di Brica a následně cestou č.369 přes Forc. dell´Inferno do Passo del Mus, kde je nástup na ferratu. Vlastní ferrata je odvážně vedená, vzdušná s několika vypečenými úseky. Nic jednoduchého. Zpět jdeme po cestě č.362. U auta jsme po osmi hodinách. Celá túra je poměrně náročná, ale opravdu stojí za to!

 

Dolomity Friulane – kopce kolem údolí od Cimolais k rifugiu Pordenone přímo vyzívají k několikadennímu putování s batohem. Je zde několik bivaků, které je možné využít k přenocování. Ale především tady téměř nikdo není!

 

            canyoning       CIOLESAN (Ciol della Val + Ciolesan)     

Příjezd: přes Cimolais a Claut do vesničky Lesis, zde přejde silnice přes most na levý břeh a následuje parkoviště a piknikové místo se záchodky (asi by zde šlo i přespat).

Přístup: od parkoviště přejít most přes Cellinu těsně nad ústím Ciolesanu a pokračovat po levém břehu Ciolesanu proti proudu po turistické cestě č.391. Pozor – cesta jde stále podél Ciolesanu, jakmile však (po cca 200 m) vyjde na travnatou loučku, hned na jejím kraji uhýbá ostře doprava! (My jsme si této odbočky nevšimli a pokračovali stále proti proudu, ale cestička zmizela a my se museli drápat strmou strání do kopce, než jsme zase narazili na správnou cestu.) Dále cesta nastoupá do kopce, aby potom už jen traverzovala nad kaňonem Ciolesanu a později Ciol de Val, ke kterému později sejde. A právě tam, kde cesta Ciol de Val překračuje (měl tam být můstek, ale žádný tam nebyl) se začíná. Cesta trvá cca 1 hod.

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 60 m lano na skupinu.

Popis: kaňon má dvě části. První část, Ciol de Val, je relativně otevřená, vlastní Ciolesan je úzký a hluboký kaňon, přesně ten správný pro kaňonink. Slanění je spousta (průvodce udává osm, ale slaňovali jsme víckrát). Nejvyšší slanění 27 m je hned asi druhé nebo třetí na začátku, ještě na Ciol de Val. Kromě slanění se několikrát skáče (dvakrát docela z velké výšky, ale i tyto skoky je možné slanit) a je i pár klouzaček (ale moc to neklouže). Závěr Ciolesanu od posledního slanění je jeden velký akvapark – skoky, klouzačky, plavání, …

Začátek 905 m n.m., konec 640 m n.m., převýšení 265 m, délka cca 1500 m. Zajištění výborné.

Čas: bylo nás hodně (cca 10), přístup cca 1 hod, vlastní kaňon 5 hodin (průvodce uvádí 3 hodiny).

 

Večer stíháme ještě rychlou prohlídku zavalené přehrady Vajont (katastrofa v roce 1963).

 

kemp Brasin v Cimolais   (km 1081)

 

ÚTERÝ  3.7.

Ráno přejezd na řeku Silisia pod přehradou Lago di Selva – lepší a rychlejší cesta je po hlavní přes Maniago než přes kopec přes Forcella di Palla Barzana (v sedle by se ale dalo přespat pod velikou střechou).

           

SILISIA                                             5 km                                                  

PN Selva - Chievolis (začátek PN Tramonti)

Příjezd na start je přes Chievolis na Ca´Selva. Při příjezdu do Selva (v Chievolis jsou dva mosty – lépe je jet přes ten výše proti proudu) u cedule „Selva“ jet levou cestou (která vede na hráz přehrady) a hned po cca 100 m zaparkovat u garáže vlevo. Odtud pod hráz jsme šplhali cca 20 výškových metrů po levém kraji louky nad garáží, potom cca 50 m doleva po hřebeni a dál traverz svahem přes první úžlabí do druhého a tím sestupujeme směrem doprava zpět pod hráz. Asi v půlce sestupu jsme narazili na cestu (která musí začínat někde mezi garáží a hrází) a po ní jsme pokračovali. K řece jsme dorazili naproti výpusti přehrady nad jízkem. Vodočet nad jízkem vpravo ukazoval 20 cm a tento stav je zde nejspíš stále. Zpočátku dost drncání (naštěstí jsou kameny porostlé mechem), ale později je vody překvapivě dost. Následují úzké průjezdy, stupně a průskoky. Vše je sjízdné a lze prohlížet, případně přenášet. Nejtěžší místo je asi v polovině – několik těžších stupňů v nízké skalní soutěsce – někdo jede, ale většina přenáší vlevo. Nejlaškovnějším místem je asi třímetrový šikmý vodopád v závěru. Po 3,5 hodinách plavby končíme na začátku vzdutí přehrady Tramonti v Chievolis – od druhého mostu vede po pravém břehu cesta proti proudu a lze zde jedno nebo dvě auta zaparkovat. Průvodce popisuje tuto řeku jako „Korsiku Furlánska“ zcela právem!

 

CELLINA                                          7 km                                                              

přítok Ferron - most S251 Ponte Mezzo Canale (před Arcola)   

Je všední den, takže parkoviště u vysedacího mostu bylo prázdné …

 

kemp Brasin v Cimolais   (km 1224)

 

            STŘEDA  4.7.        

Ráno přejezd k řece Arzino a kaňonu La Foce – zde pěkné místo na koupání v Arzinu. „Mámy s dětmi“ jsou u vody, ostatní vyráží do kaňonu.

 

            canyoning       LA FOCE

Příjezd: od Spilimberga údolím Arzina se přejede cca 8 km za vesnicí Anduins most přes Arzino (od Anduins je to druhý most přes Arzino, silnice přechází orograficky z pravého na levý břeh; tento most je přes čtvrtou soutěsku Arzina) a cca 100 m za mostem se přejede most přes pravostranný přítok Arzina La Foce. Před mostem je doleva odbočka na Battaias, za mostem je vpravo zastávka s placem na parkování (ale bacha, vykrádají se tu auta). La Foce zde ústí do Arzina mezi třetí a čtvrtou soutěskou a je zde pěkné koupací místo.

Přístup: autem od parkoviště přejet zpět most přes La Foce a odbočit na Battais, přes Battaias projet a kus za vsí odbočit doprava přes most přes přítok La Foce a znovu doprava a po klikaté silničce sjet k mostu přes La Foce. Zde je nástup do kaňonu. Lze sem od parkoviště u Arzina dojít pěšky, cca 45 min.

Vybavení: oblečení jako na vodu (neopreny, bundy, vesty, helmy), dobré boty (nejlépe staré pohorky), sedáky a pomůcky pro slanění (osma, karabina HMS, …), 30 m lano na skupinu.

Popis: nástup do kaňonu je buď po stezce, která vede po pravém břehu od mostu po proudu a dojde se po ní k jeskyni, ze které do La Foce vytéká vydatný pramen. Zde lze sejít do kaňonu. My volíme slanění o strom na pravém břehu před mostem (slanění cca 50 m). Zpočátku je kaňon skoro suchý, vody přibývá až od přítoku z jeskyně (viz výše). Dál je kaňon velmi (!!!) úzký (40 cm) a hluboký, několik dlouhých plavání, dvě slanění cca 10 m, několik sklouznutí a skůčků. Je to docela zážitek, takto úzký kaňon jsme asi ještě nešli.

Začátek 375 m n.m., konec 300 m n.m., převýšení 75 m, délka cca 750 m. Zajištění výborné.

Čas: bylo nás hodně (cca 15), přístup autem, vlastní kaňon 3 hodiny včetně úvodního slanění (navíc oproti průvodci, který uvádí 1 hod 45 min).

Poznámka: kaňon je možné projít už od mostu silnice Pielungo – Clauzetto. Potom kaňon 4 hod 30 min, na začátku slanění 30 m. Nejzajímavější je ale stejně konec, který jsme šli my.

 

ARZINO                                 0,5 km                                                           

Po kaňonu vyjíždíme auty asi kilometr proti proudu Arzina k mostu (most pod San Francesco). Přímo pod mostem sjíždíme první soutěsku – parkovat lze vlevo nad mostem, lodě snést lesem k vodě a po průjezdu soutěsky (úzké skalnaté korýtko) vynést lodě vpravo zpět k autu. Dále po vodě nepokračovat, protože za pravou zatáčkou následuje nájezd do druhé soutěsky, která je nesjízdná. Další třetí soutěska je sice sjízdná, ale v současnosti zablokovaná padlými stromy. Proto plánujeme vrátit se auty k parkovišti u La Foce mezi třetí a čtvrtou soutěskou, třetí soutěsku si vypádlovat proti proudu k zátarasům (klidná voda) a potom pokračovat splutím čtvrté soutěsky (čtvrtá soutěska má kamenitý nájezd a potom už jen klidnou vodu – lze pohodlně prohlédnout ze silničního mostu (viz příjezd pro kaňon La Foce). Během sjetí první soutěsky nám ale vykradli auta a zároveň vykradli i auta ostatních, kteří se zůstali koupat u La Foce. Máme tedy trochu jiné starosti než ježdění po vodě. Vykrádání aut je zde patrně běžné, takže auta hlídat nebo lépe sem vůbec nejezdit …

 

Přejezd přes Tolmezzo do Ovara, kemp Spin  (km 1359)

 

            ČTVRTEK  5.7.

 

            ferrata       C.A.I. Portogruaro na vrchol Monte Chiadenis (2459 m)

Auty vyjíždíme po úzké silničce z Cima Sappada na parkoviště 1800 m n.m. kousek od pramenů Piavy (při příjezdu od Ovara na vrcholu sedla Sappada kousek za vlekem odbočka mezi domy doprava směr „Monte Peralba, Sorgenti del Piave“, velmi úzká silnička do kopce – zákaz vjezdu s přívěsem). Nástup na ferratu Portogruaro z parkoviště má dvě varianty. Buď kousek zpět po silničce a odbočit doprava na cestu 173, po ní asi kilometr a hned za studánkou/vodárnou odbočit na zkratku doleva (šlo by jít dál po 173, ale delší cesta). Přes průsmyk Passo del Cacciatori k nástupu na ferratu. Druhou možností je dojít k chatě Rifugio Calvi a odtud přes průsmyk Passo Sesis dojít k nástupu z druhé strany.

My jsme netrefili cestu 173 a nakonec jsme se zajímavou cestou (začátek v první serpentině cesty na chatu Calvi; natažená lana na jištění, ale není třeba se jistit – spíše cvičná ferrata pro děti) vyšplhali přes staré vojenské palposty (konec ferraty Portogruaro) k chatě Calvi. Protože nás stále honí bouřka, kopec jen obcházíme přes Passo Sesis a Passo del Cacciatori, ale i tak zajímavá procházka. Potom se ještě jdeme podívat na prameny Piavy.

Poznámka: z chaty Calvi vede ještě jedna ferrata Sartor na Monte Peralba. Za dobrého počasí by možná šlo zvládnout obě ferraty za jeden den.

 

Ovaro, kemp Spin  (km 1424)

 

            PÁTEK  6.7.

Ráno vyrážíme na plánovaný canyoning Lumiei, ale kvůli blížící se bouřce bereme raději i lodě. Kvůli bouřce do kaňonu nemůžeme, tak jedeme na horní Tagliamento. Při příjezdu vodu nemá, ale bouřka, která dorazila vzápětí po nás koryto řeky naplnila.

 

TAGLIAMENTO horní                                      9 km                                      

Forni di Sotto - most Tramonti/Ampezzo

Z Ovara jedeme přes Ampezzo a před tunelem (před Forni di Sotto) odbočujeme vlevo na starou silnici a asi po 0,5 km je před galerií vlevo plac na parkování. Odtud je vidět dole v rokli jez na konci těžkého úseku pod Forni di Sotto. Z parkoviště vede asfaltka se zákazem vjezdu k domku – po této cestě je třeba lodě snést kolem domu a na konci asfaltu zahnout doprava na starou cestu, která je postupně víc a víc zarostlá, stále proti proudu, nakonec pár serpentin až se dojde skoro k jezu, co byl vidět ze silnice. Řeka teče hlubokou nepřístupnou roklí daleko od silnice. Zpočátku je v řece občas kámen, WW II(III), později teče řeka štěrkovým korytem. Po bouřce stéká ze stěn rokle mnoho vodopádů, zajímavé svezení. Končíme pod mostem nad jezem, který všechnu vodu odvádí kamsi pryč… Příjezd k vysedacímu mostu je po silnici S552, která odbočuje ve vesničce Priuso pod Ampezzem (odbočka směr Tramonti, šipka „canoe, kayak“; zákaz vjezdu autobusů). Pod mostem na levém břehu plac na parkování.

 

Ovaro, kemp Spin  (km 1508)

 

            SOBOTA  7.7.

 

FELLA + TAGLIAMENTO spodní                10 km                                    

most Ponte della Carnia - jez Ospedaletto

Příjezd přes Tolmezzo a Amaro směrem na Tarvisio a před mostem přes Fellu nepodjet dálnici, ale těsně před dálničním mostem odbočit doleva na silničku a po pár stech metrech (opět před dálnicí) doprava na štěrkový plac k vodě (šlo by zde spát, ale rámus z dálnice; zde je konec kaňonu Torrente Favarinis). Začínáme na Felle – má až nečekaně dost vody (a po soutoku s Tagliamentem je vody spousta). Řeka stále pěkně teče, občas pěkné vlnky, úžasně modrá voda a super kopce kolem. Kousek pod soutokem s Tagliamentem lezeme na vojenský bunkr na levém břehu. Pěkné. Končíme nad jezem v Ospedaletto.

 

Přejezd přes Plöckenpass, a Spittal do Obervellachu. Kemp.  (km 1699)

 

            NEDĚLE  8.7.

 

MÖLL                               11 km 

Obervellach - Kolbnitz

Příjemné svezení na rakouské klasice.

 

13:00  odjezd na Salzburg   (km 1707)

17:30  Dolní Dvořiště (km 2065)

23:00  HK – loděnice    (km 2332)

   

 

            SUMMARY

řeky na lodi:               7 řek, 8 km

řeky pěšky:                2 kaňony

pěšky:                        ferrata

autem:                        2332 km


 FOTKY