FOTOALBUM      DENÍČEK

NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK BÁRY A TOMÁŠE


ITÁLIE

29. 6. - 8. 7. 2007

Tak mě rodiče konečně vzali na pořádný výlet. Máma se z toho sice nejdřív chtěla vyvlíknout a myslela si, že mě oblbne týdnem na chalupě, ale nakonec se nechala ukecat a vyrážíme s ostatními na vodu do Itálie. Jede Julča, Dan, Kuba, já no a pak taky máma s tátou, tety Evča, Bára, Martina, Magda, Svatka, Jitka, Monika, strejdové Michal, Zbyněk, Martin, Filip, Jirka a velký děti Tomáš, Bára, Lenka a Honza. Jo a málem bych zapomněl na Bena. To je pes od tety Jitky.

Odjíždíme v pátek 29. července navečer. Máma je už od rána nervózní, pořád něco balí, vaří a peče a na mě vůbec nemá čas. Tak aspoň řvu, aby nezapomněla, že tam taky jsem. Když přišel táta, máma byla nervózní ještě víc. Chtěl jsem jim to balení trochu zpestřit, ale pořád si mě nevšímali. Až jsem spadl a udělal hlavou díru do repráků na rádiu. To bylo najednou pozornosti!

Odjíždíme na loděnici. Tam se všechno zabalí a hlavně se nesmí zapomenout navázat na vlek Julčina tříkolka. To by byl mazec. Kuba totiž bere kolo a kdyby Julča neměla tříkolku, furt by se rvali.Tak a už jedem. Cesta teda není nic moc. Musím být ukšírovaný v sedačce, tak občas řvu. To celkem zabírá, protože pak mě z toho máma vždycky vyndá. A ještě že vzadu sedí taky Baruška. Dobře se do ní štípe a hezky se na ní kouká. Akorát se jí nelíbí, když moc slintám nebo zvracím.V noci spíme na nějakém parkovišti. Prý u Innsbrucku. Máma mi udělala v autě skvělý ležení.

V sobotu ráno jsme už přijeli k řece Rienze, která je dnes na programu. Teče v ní ale prý moc vody a tak táta rozhoduje, že se pojede jen ten lehčí úsek. Je mi to celkem jedno. Hlavně aby mi máma dala už nějaký jídlo. Vždyť je poledne pryč. Když přijedem k vodě, kde se bude začínat, je strašný vedro. Všichni se strojí do neoprenů a všech těch dalších věcí, jen Dan se s tím nepáře, nečeká ani až ho svlíknou  a hurá do řeky. Voda je pěkně studená. To mu ale vůbec nevadí.

Odpoledne jedeme ještě k řece Ahrbach. Akorát Skálovi jedou už rovnou do kempu, protože vaří. Myslel jsem, že něco dobrého, ale prý auto. Tak to si moc nepošmáknou. Tuhle řeku jede i mamka, tak jsem s Julčou a hlídá nás teta Magda. V kempu si pak Julča s Kubou dávají závody na kole a tříkolce. Kuba vítězí, ale řekl bych, že Julča má lepší techniku. Dan mezitím obchází ostatní, jestli nedostane někde něco k snědku. Tátovy šunkafleky mu ale moc nejedou.

Další den, to je neděle, jedeme k řece Gaderbach. Cestou usínám, takže ani nevím, že máma šla taky na vodu. Zjišťuju to až když vidím, že v autě jedu jen se strejdou Filipem. Z toho teda moc nadšenej nejsem.  Jak zastavíme, přijde ale naštěstí teta Magda a Julča a jdeme ještě s Kubou a tetou Martinou na hřiště. Z vody jsou za chvíli zpátky. Mámě se to líbilo. Když sjížděla jednu peřej, přistála strejdovi Martinovi na palubě. Jedna řeka ale prý nestačí a tak jedem ještě k Rienze. Vody je o hodně míň než včera a tak ti, co to umí, jedou soutěsku pod přehradou. My ostatní na ně čekáme v Brixenu. Bloudíme, ale jen trochu. Všichni jdou na zmrzlinu, já s mamkou a strejdou Zbyňkem zůstáváme u řeky. Julča spí v autě. Najednou slyšíme hrozný řev. Julča se vzbudila a přišli jsme pozdě. Už se počůrala. Řve teda šíleně. Zkouším si taky loď od tety Moniky. Je celkem dobrá, ale asi si pořídím něco ostřejšího. Když přijede táta s ostatníma na lodičkách, přidávají se k nim Julča s Kubou a rodičema na orinokách a strejda Zbyněk. Jen já musím zase do sedačky a autem místo po vodě. Tak snad za rok.

Večer spíme v kempu Dimaro u řeky Noce. Na lodičkách se Noce všem moc líbila, ale mě teda ne. Hodně pršelo, takže jsem byl buď v autě, nebo v kočáře, nebo mě máma nosila. Kuba s Julčou jeli s mámama na kole, tak ještě že tam zůstal aspoň Dan. S ním jsme vyrazili v kočáře podél vody. Když tety svážely auta, ještě se ztratily a hrozně dlouho se nemohly najít. Jel s nimi taky Filip, ale ostatní říkali, že to není žádná výhra. Nakonec nás čekala ještě strašně dlouhá cesta až k řece Sesii do kempu v Campertogno. Naštěstí jsem dlouho spal.

Kemp v Campertognu byl skvělý. Hlavně tam rostla všude nádherná tráva, po které se úžasně lezlo.

V úterý byla na programu Sesia. Někdo jel po vodě, někdo podél vody na kole a my s mámou zase autem. Nejhezčí to bylo na začátku. Nejdřív jsme se dívali, jak stahují ze stráně lanovkou dřevo. Pak jsme šli k vodě. Tam se ostatní bavili tím, že skákali ze skály do řeky. Nejdříve bez lodi a pak i s lodí. Největší rána byla, když skočil Honza Hodic. To bylo jak pytel brambor. Soutěska na Sesii se všem moc líbila. Taky jich hodně plavalo – strejdové Michal, Martin a Jirka. Děti ale neplavaly žádné. Odpoledne se jel ještě horní úsek. Jela i máma, tak jsem zůstal s Julčou, Kubou, Danem a tetou Magdou, Martinou a strejdou Zbyňkem v kempu na houpačkách. Náramně jsme si to užili. Z vody se vrátili docela dlouho a v různé náladě. Někteří byli nadšeni (hlavně obě Báry), někteří ani nemluvili. Třeba teta Monika vynadala Zbyňkovi hned jak ho uviděla, kam že ji to poslal. Asi se jí to moc nelíbilo. Večer jsme šli do hospody na pizzu. Pořád mi cpali nějaký křupky, ale nedal jsem se. Byla dobrá a pivo taky.

Ve středu nás čekala celodenní túra do hor a zároveň test toho, co vydrží Julčin kočárek, který jsme měli půjčený. Vydrží toho celkem hodně. Hlavní skupina se vydala k jezerům a případně na nějaký kopec. Nakonec ale všichni skončili u jezera, protože až na vrchol to za jeden den nejde stihnout. My jsme s mamkou, Svatkou a Evčou šli údolím. Cesta byla ale hodně kamenitá a strašně to v kočáře drncalo. Pak už to ani dál nešlo, tak jsme se utábořili u kostelíka v jedné horské vesničce. Jednou jsme utíkali před krávama, protože ženský se jich strašně bály. S mamkou jsme pak ještě utíkali před dvěma psy. Máma mi zrovna dávala oběd, když v tom přiběhl velký, zrovna ne moc hezký pejsek. Rychle jsem se k mámě přicucnul a ta se mnou vylezla na první velkej šutr. Pes obcházel kolem našeho ležení, až se rozhodl  sežrat můj oběd – rýžovou kaši s telecím masem a zeleninou. Mě to až tak nevadilo, stejně nebyla dobrá. Ale máma byla nepříčetná. Seděla se mnou na šutru a volala: „Hallo, Hallo, seňora hallo !“ Asi si myslela, že ji někdo uslyší. To se ale nestalo. Pes se mezitím nadlábl, vyčural se a odešel. Máma to všechno sbalila, vrazila mě do kočáru a začala vláčet přes šutry zpátky.

Čtvrtek byl zase vodácký den. Teda jak pro koho. Já ho skoro celý strávil v autě. Nejdřív jsme docela dlouho jeli k řece Anza. Ta ale neměla vodu, tak jsme přejeli k řece Toce. Jel i Kuba a Julča na orinoku. My jsme sváželi auta. Nejdřív do půlky, teda ona to nebyla půlka, teta Magda se špatně podívala na mapu. Zas tam ale byla pěkná plážička na koupání. Nejhorší to bylo, když už jsme jeli na místo, kde chtěli vystupovat. Most jsme našli správný, ale cesta k vodě nikde. Strašně dlouho jsme jezdili po městě a hledali cestu i sebe navzájem – v jednom autě já s mámou, v dalším teta Monika s Danem, pak strejda Martin a nakonec teta Martina s Kubou. Byla to děsná nuda. Tak jsem řval, protože jsem si myslel, že máma zastaví. Nezastavila.

V pátek nás čekala strašně dlouhá cesta k Lago di Garda. Akorát Kubovo auto jelo už včera napřed, protože prý pořád vaří. To nechápu. Už týden vaří auto a ono furt není hotový. Prožili taky hodně dobrodružnou noc. Spali v lese, ale byla to taková slimáčí farma. Ráno, když se vzbudili, všude samý slimák – na spacáku, ve spacáku, v botě, na nose, ……Nejvíc jim měl strejda Filip. U Lago di Garda jsme spali v kempu s bazénem. Strašně tam ale všude smrděla různá zvířata, která byla přes silnici v klecích – taková malá ZOO. Ještě večer se šlo na krátkou ferratu. Co byl táta a ostatní na ferratě, koupal jsem se s Julčou a Kubou v bazénu. Pak přišel taky Dan. Ten tam spadl rovnou po hlavě. Když se táta z ferraty vrátil, šla ještě mamka s tetou Magdou, Evčou a Zbyňkem. My jsme vařili večeři.

V sobotu šla většina na kaňonink. Ti co nešli, se jeli projet na kolech a já s mamkou a Danem jsme byli v kempu. Dana jsme měli hlídat. Moc hlídat se ale nemusel. Skoro celou dobu seděl v kočáře jak zařezanej a střídavě pil mlíko a džus. Pak jsme si oba ještě chvíli hráli na celtě s Julčou. Dan chtěl chodit za Benem, tak mu mamka sundala boty, aby jí nikam neutíkal. Nakonec jsme šli do bazénu. To bylo nejlepší. Ale strašně jsem se nalokal. Kaňonink se všem moc líbil. Prý slaňovali z hrozné výšky ve vodopádu, skákali a tak.

Večer jsme přijeli do kempu u řeky Saalach. Ta se pak v neděli jela a po ní jsme už museli vyrazit domů. Tak doufám, že co nejdřív zase někam pojedem.

 

Matěj

 


FOTOALBUM      DENÍČEK

NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK BÁRY A TOMÁŠE