FOTOALBUM      DENÍČEK     TO VIDĚL MATĚJ


ITÁLIE

 29. 6. - 8. 7. 2007

Můj nejsilnější zážitek

    

   V Itálii jsme strávili 10 dnů a zážitků jsme měli opravdu mnoho. Bylo těžké vybrat jeden nejsilnější a snad i nejhezčí zážitek...

   Vystoupili jsme z aut a nabalili věci do vodáckých pytlů nebo jen tak do ruky. Skoro všichni jsme šli jen v plavkách a moirách. Jen Monika se Zbyňkem se do neoprenů nasoukali hned, ale potom toho litovali :-). Dlouho jsme hledali potok nebo alespoň nějakou vodu, kde by kaňoning mohl začínat. Když nám Petr po vystoupání asi 125 výškových metrů řekl, že jsme konečně u cíle, tak jsme si všichni úplně propocení oddychli. Potom se do neoprenů, bund a moir nabalil i zbytek výpravy. Pořádně jsme utáhli sedáky, oblékli vesty a přilby a molho se vyrazit.

   Čekalo nás asi 11 slanění, 2 skoky a jedna parádní skluzavka. Dolů jsme postupovali celkem rychle. Bylo nás devět a kaňoning jsme šli asi 3 hodiny. Měli jsme 2 lana, které nám pomohla postupovat o něco rychleji. Trošku jsme se zasekli u posledních 2 vodopádů, které svojí výškou dosahovaly téměř 20 metrů. I ty jsme však všichni zvládli bezpečně slanit.

   Když  už celá skupina stála pevnýma nohama na zemi, smotali jsme lana, vysvlékli se z mokrého oblečení, seběhli jsme dolů k autům, kde už na nás čekalo oblečení suché. Protože mi byla z té ledové vody hrozná zima, ráda jsem tuto možnost uvítala.

   Ani tato akce se však neobešla bez ztrát. Péťova osma skončila někde na dně soutěsky, takže potom musel zbytek vodopádů slanit na karabině.

   Byl to krásný vodácký zájezd se spoustou ještě krásnějších řek, ale i tak jsem chtěla psát o něčem neobvyklém. A to se mi, myslím, splnilo :-)

Bára

             

Soutěska na Sesii

   

Soutěska na Sesii se jela v úterý. Ráno jsme vyjeli z kempu Campertogno a jeli jsme po proudu do Scopetty. Vystoupili jsme z aut a šli se podívat na most. Hned nad ním bylo obtížné, ale sjízdné místo. Směrem po proudu bylo vidět pár vlnek a potom řeka vtékala za zatáčku. Vrátili jsme se k autům a odvázali jsme lodě. Potom jsme se začali převlíkat. Já jsem měl ještě mokré věci, ale protože zrovna bylo hezky (jako vlastně každý den kromě Noce) ani mi to nevadilo. Hned nato jsme se vydali k vodě. Někteří si odnesli lodě přes most na plážičku a ti ostatní si je položili na skálu ze které to bylo do vody cca 2 metry. Potom jsme si všichni šli zaskákat ze skály. Zpátky jsme lezli okolo malým potůčkem, který se vléval do řeky. Když si každý skočil třikrát a předvedli jsme to raftařům kteří přišli po nás, šli jsme na vodu. Po asi 200 metrech bylo obtížnějí místo. Byly to 2 hupy mezi kterými byl bazének. Jeli ho jenom Petr, Michal, Martin a Jirka Hodic. Petr neměl jako vždycky žádné problémy, ale potom to začalo. Martin projel první hup a už byl vzhůru nohama. Jednou se pokusil o eskymáka a potom vyplaval. Loď si naštěstí chytl a tak si sjel i druhý hup. Potom jel Michal, na prvním hupu taky plaval, ale taky si dokázal chytit loď i pádlo a tak jel i druhý. Jirka už to Štěstí neměl a byl rád,že v bazénku doplaval ke břehu bez lodi. Dál bylo na řece mnoho různých hezkých míst a klouzali jsme se po břiše do vody nebo jsme z lodí sjížděli skluzavku ve skále. Když jsem uviděl konec soutěsky bylo mi to líto. Ale stejně si myslím že na to, že to byly 2 kilometry zvládli jsme toho hodně. Byla to nejhezčí řeka jakou jsem v životě jel.  

Tomáš

   


FOTOALBUM      DENÍČEK     TO VIDĚL MATĚJ