Letní soustředění Roudnice

30.7.-6.8.2005

 

Po roce je tu opět Roudnice. Začátek srpna je již potřetí ve znamení letního vodáckého soustředění našeho potěru. Na loděnici se scházíme v sobotu 30.7. v osm hodin. Při pohledu na všechnu tu bagáž začínají některé přepadat obavy, zda se vůbec do avie vejdeme. Všech 16 se nás tam však naskládá vcelku pohodlně, včetně třech kol a Veroničina psa Lexe a můžeme vyrazit. Má to však háček. Chybí šofér Miki. Nakonec i on po delším čekání dorazil a v půl jedenácté konečně vyjíždíme. Je nás letos 11 dětí až skoro dospělých (Malá Bára, Tomášek, Vojta, Matěj, Nikola, Veronika, Vítek, Tomáš, Ondra, Peťule a Velká Bára) a 6 zcela dospělých (i když někteří jen podle věku, že jo, Miloši) – Jana, Petr, Pepa, Miloš, šofér Miki a Monika – Verčina maminka, která se rozhodla, že zjistí, na co to dceru vlastně dala a celý týden pilně a trpělivě pronikala do tajů vodáckých dovedností.

Slunce nemilosrdně pálí a všichni se těšíme, jak se na kanále schladíme. A už ho vidíme z mostu pod námi. Nováčkům, kteří jedou letos poprvé (Vítek, Nikola, Verča, Matěj, Monika), tuhne při pohledu na vlny a bílou tříštící se pěnu trochu úsměv a stávají se jaksi zamlklejšími. 

 

V kempu je celkem slušně narváno. Nějaký ten plácek ale přeci jen nacházíme, stavíme stany a vybalujeme. Oproti předcházejícím rokům máme letos vylepšení – velký kuchyňský stan, který se nám, vzhledem ke dvěma přeháňkám, velmi osvědčil.

A teď už rychle na vodu. Zopakování zásad plavání v divoké vodě a pak následuje povinné proplavání kanálu. Všichni trénujeme celý týden co jen síly stačí a žádný vracák nezůstává nevyužit. Takový Tomáš M. nepřestává ani když nastoupí Štěpánka Hilgertová a bez mrknutí oka jí ukazuje, jak to správně jezdit. První víkend byli na kanále i Kačeři z Chrudimi, kteří na nedělní odpoledne připravili Fuň Slalom. 

 

Na celém kanále na nás čekalo několik vypečených disciplín jako např. plavání s pádlem, převážení balónku, prohazování pádla, eskymák, stoupnutí v lodi a bouchnutí lžící do ešusu a perlička – políbení kačenky. K takové potupě se samozřejmě nikdo z nás Hradečáků nesnížil a kačenku jsme náležitě poplivali. Chrudimáci nás za to ale zbaběle diskvalifikovali, protože jinak bychom jim obsadili všechny přední pozice.

Vodácký program jsme proložili dvěma pěšími výlety. Vydali jsme se kam jinam, než na nějakou tu kótu. Tentokrát to bylo na vrchol Lovoš v Českém Středohoří. Výhled z Lovoše byl nádherný a hlavně zasloužený. Počet kilometrů nám Petr stále úspěšně tají, ale určitě to bylo o dost víc než těch avízovaných devět. 

 

Nepokořena nezůstala ani zřícenina hradu Helfenburk.

 

Celodenní výlet byl letos ve vodáckém duchu. Rozhodli jsme se zdolat poslední vltavskou peřej s údajně až dvoumetrovými vlnami, jak tvrdil Petr. Ty se nakonec samozřejmě nekonaly, ale i tak byla plavba na závěrečném úseku Vltavy pěkná s množstvím volavek všude kolem. Následoval soutok Vltavy a Labe v Mělníku s romantickým pohledem na město a pak plavba Vraňansko-Hořínským plavebním kanálem, který byl ideálním místem ke koupání a vzájemnému topení. Tady na nás sice nečekala žádná peřej, ale zato zdymadlo. Obsluhu jsme bohužel žádnou nenašli a tak se zdvižení v plavební komoře nekonalo a nezbylo nám, než ho přenést.

 

Pátek, předposlední den, byl ve znamení závodů. K již tradičním disciplínám sjezd head to head, slalom a kombinace 

 

přibyl ještě sranda závod pro všechny – sjezd head to head na nafukovačkách – tzv. Kaučón Cup. Všichni jsme ho přežili bez šrámů, jen matračky pak skončily v popelnici.

 

 

Tady jsou výsledky:

slalom sjezd kombinace
1 Peťule Tomášek Peťule
2 Bára O. Peťule Bára O.
3 Tomáš M.  Bára O. Tomášek
4 Ondra Ondra Ondra/Tomáš M.
5 Tomášek Tomáš M. Ondra/Tomáš M.
6 Vojta Vojta

   

Naši týdenní péči nám děcka oplatila při noční bojovce. Komu se neudělalo špatně po vypití tajemného lektvaru, dostal plný zásah bahnem, moukou, těstem a na závěr nás čekala nedobrovolná koupel v Labi. Neochránilo nás nic. Tomášovi nepomohl ani samopal a mačeta. Byli jsme ale připraveni na vše, takže nás to až tak nezaskočilo. Hůř na tom byli někteří návštěvníci nedaleké diskotéky, kteří nedobrovolně část stezky také absolvovali a ještě teď asi nevěří tomu, co se s nimi dělo.

 

Pak už nám nezbylo než se zabalit a vydat se zpátky domů. Tak zase za rok.

 

 

text: Jana

foto: Miki