MIKULÁŠSKÁ ORLICE

2.12.2005

Je prosinec a tak by se dalo říci: „Po roce jsou tu opět Vánoce“ Dříve než začnou, je tu však je také Mikuláš a sním naše každoroční Mikulášská Orlice. Zima na sebe nenechala letos dlouho čekat, všude je bílo a venku mrzne až praští. Skutečně předvánoční atmosféra. Má to však jeden háček. Orlice zamrzla a to tak, že mráz pokryl řeku souvislou, místy i poměrně silnou vrstvou ledu. Dáváme s Petrem testovací jízdu, abychom zjistili, zda bude vůbec možné led prorazit. I přes mé chvílemi značně stísněné pocity nakonec rozhodujeme, že to půjde. Pro jistotu však ještě obvolávám děti z Vodáčku a pro ně akci na lodích ruším s tím, že ale můžou jít pěšky podél vody. V poledne, kdy je sraz pro převlečení do masek a přesun s loděmi do Svinar, se na loděnici dostavují skutečně jen ti skalní odvážlivci. Do hospody ve Svinarech U Karla však postupně docházejí i účastníci pěší sekce a tak se hospoda postupně pěkně zaplňuje. Čas rychle ubíhá a nezbývá, než vyrazit. Na vodě nás je letos sice jen šest lodí, ale zážitky jsou o to intenzivnější. Vybaveni dřevěnými pádly s bytelným kováním vyrážíme vstříc nové zkušenosti. A ta skutečně stála za to. Metr za metrem naše deblovky, tentokrát v roli ledoborců, postupně prorážely za neuvěřitelného rachotu praskajícího ledu  zamrzlou říční hladinu, která byla místy silná přes centimetr. I když mrzlo až praštělo, ze všech pot jen lil, jak se snažili prosekat alespoň o kousek dál. Asi hnáni obavou, abychom náhodou nezamrzli uprostřed řeky, absolvovali jsme  však letos daný úsek v rekordním čase.

Na loděnici pak následovala skvělá zábava s hudbou, tancem a hlavně výtečným beranem a kozlem upečeným na deset způsobů. Ani jeden neměl chybu a všem se z toho dělaly boule až za ušima.

Jana